Hydrolog Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy před dvaceti lety objevil prameny jihoamerického veletoku – Amazonky. V rozhovoru pro server iDNES.cz prohlásil, že boj se suchem už jsme v podstatě prohráli. Jen přehrady, které byly v této zemi postaveny za vlády komunistů, představují podle Janského rezervoáry vody, bez kterých bychom na tom byli ještě hůř.

„Od 50. let do roku 1990 jsme postavili přes sto přehrad. V těch jsou tři miliardy kubíků vody. Kdybychom je neměli, už teď bychom měli velkou krizi s vodou. V Německu nám závidí Vltavskou kaskádu, bez ní bychom teď měli v dobách extrémního sucha prázdné koryto Vltavy i Labe. Buďme vděční, že jsme tyto přehrady zdědili, přibližně do roku 2030 z toho můžeme žít. Ale pak už nastane problém, pokud teploty budou stoupat tak výrazně jako v posledních pěti deseti letech. A co bude následovat? Mnohem větší výpar vody z půdy, z volné vodní hladiny i z vegetace. Vegetaci budeme potřebovat, ale budeme také řešit problém s kůrovcem zničenými lesy na Šumavě, na Vysočině či v Jeseníkách,“ poznamenal expert.

Zvlášť když s podzemní vodou hospodaříme tak špatně. Janský má za to, že na rozdíl od mayských indiánů s podzemní vodou hospodaříme prachbídně.

S podzemní vodou je to prý špatné na jihu Čech, na jižní Moravě, ale teď už i na Vysočině. Tady prý kdysi vodu pomáhaly zadržovat lesy, jenže ty v posledních letech zdecimovala kůrovcová kalamita. Další ranou je pro českou krajinu nedostatek sněhu, kterého kupříkladu letos napadlo velmi málo. Podle Janského potřebujeme, aby v zimě napadl sníh, který bude jen pomalu odtávat a bude se pomalu vsakovat do půdy.  

„My ale hlavně musíme změnit legislativu, upozorňoval jsem na to několikrát v rámci Národního panelu pro řešení sucha. Teď se připravuje eventuální přijetí ústavního zákona o vodě. Je naprosto nutné. Mají ho Švýcaři, Nizozemci nebo Izrael. Inspiraci máme silnou, ale jsou i velcí odpůrci z řad převážně velkých firem. Je tam například věta, že „voda je drahocenná a ničím nenahraditelná surovina“, nebo jiná, že „každý občan České republiky má nárok na pitnou vodu“. Myslím si, že tyto věty by v zákoně měly zůstat. Některým lidem z praxe se ale nelíbí, protože pokud návrh projde, stát říká, že zaručuje každému občanovi přístup k pitné vodě. Otázkou zůstává, zda můžeme také přijmout návrh, že pitná voda má přednost před vodou pro podnikatelské účely,“ poznamenal hydrolog.

Janský je přesvědčen, že by Česku prospělo i vybudování malých rybníčků na Šumavě nebo v Krkonoších.

„Jde o takzvané klauzy, malé rybníčky, které byly v Národním parku Šumava téměř 200 let. Například jen nad Modravou je osm klauz, a když sečteme jejich potenciální objemy, odpovídá to jedné menší přehradě. Všechny kdysi fungovaly, byl to propojený systém. Kdybychom tento stabilizační prvek, který zároveň přivede vodní živočichy a vodní ptactvo, obnovili, posílíme boj se suchem. Ale správci parku mají obavy z jakýchkoli aktivit v bezzásahové zóně jedna. Nemusel by se tam používat beton, jen místní materiál, žula a dřevo, tak jako tomu bylo v době jejich vzniku. Přesně tak, jak tyto hráze stavěli naši předci, takže by mohly být zakomponovány do krásné šumavské krajiny a lidé by se na ně mohli chodit dívat jako na významnou technickou památku,“ uvedl odborník.

Zdůraznil také, že ti zemědělci, kteří s vodou hospodaří dobře, mají dostávat dotace. Hospodařit s vodou lépe by prý měly i domácnosti. Pitnou vodou by se prý nemělo plýtvat především při splachování toalet. Starší toalety totiž spotřebují na jedno spláchnutí až deset litrů vody, a když si člověk uvědomí, kolikrát za den se v rodině spláchne toaleta, uvidíme podle Janského, jak moc s pitnou vodou plýtváme.