Přední český historik, člen česko-slovenské komise historie profesor Kvaček za potlesku několika desítek přítomných vesměs starších lidí, uvedl ke znalostem dnešní mládeže: „…že by to měli v hlavě, nic takového. Když jsem se zeptal v loňském roce ve čtvrtém ročníku na jedné vysoké škole, tak studenti nevěděli, kdy skončila druhá světová válka. Takže naše středně starší generace, a to je nám líto, se přetlačuje o maličkostech, o jednotlivých dnech a mladá generace je úplně, ale úplně mimo. Minulost jim nic neříká“.

Odstrašující příklad z USA

„Je to prostě nezajímá,“ vykřikl muž důchodového věku z auditoria.

Pan profesor dal k dobru vzpomínku z nedávné doby: „Před jistou dobou jsem telefonicky hovořil se svým švédským kolegou a ten mi řekl: Vy tam máte trochu mindráky z toho, že vaši studenti toho mnoho nevědí. Rád bych ujistil, že to je ještě nadprůměr,“ citoval dotyčného kolegu uznávaný český historik a pokračoval. „Pořádá totiž každé léto dvouměsíční seminář pro americké studenty, kteří mají za sebou univerzitu a chtějí se specializovat na dějiny druhé světové války. Vždy jim dával vstupní test a první otázka vždy byla – kdy začala druhá světová válka. Podotýkám, že jsou specialisté. Dodnes, a dělá to již pět roků, dodnes ani jeden, ani jeden – kdyby alespoň jeden – ale ani jeden nevěděl!“ zhrozil se Kvaček. „Ti upřímnější studenti vám řeknou – já se podívám do encyklopedie, já mám na to přístroje. To mi řeknou po přednášce. Tam to prý najde. A já na něj – alespoň kdyby jste to našel v knížkách. A prý – knížky já nepotřebuji“.

Fuj, bádání…

Je prý dobře, že se bude vyrovnávat plat učitelů. „Ale když jsem jednomu mladému učiteli, adeptu přírodovědectví, řekl – to je věc, která je ve stavu bádání. A on na to – to je sice hezké, ale já to nechci slyšet. Mne bádání vůbec nezajímá. Mne zajímají jenom stručné hotové teze, které přečtu studentům a žákům. Ale abych si jako středoškolský kantor zatěžoval hlavu bádáním, vědou, co byste to ode mne chtěl,“ popsal hororový a nikoliv ojedinělý příklad české pedagogiky pan profesor.

Poté se historik Kvaček vrátil zpět v čase: „V 19. století naprostá většina venkovských kantorů byla zároveň určitými badateli. Středoškolští profesoři měli za sebou vědecká díla, to bylo přirozené. Jenže to bylo také jiným stylem života. Nedovedu si představit, že by pan profesor Šusta někdy pral prádlo. Že by vařil oběd. Pan profesor Šusta přišel, zeptal se doma, co je nového, povečeřel, šel do své pracovny a bádal. Jeho žena na všechny dělala pšštt – tatínek pracuje. Zkuste to dnes. No zase, my umíme všechno. Nejen prát, ale žehlit, vařit a jiné věci a to se nám pro život hodí – jen to nesmíme říci svým ženám,“ zalaškoval pan profesor.