Jak Banáš uvedl, někteří si všimli, že na besedy a společenské události chodí ve slovenské haleně. Jednou se jej na to dokonce jedna žena zeptala, proč má na sobě tradiční slovenský oděv. „Odpověděl jsem jí otázkou, zda jí nepřipadá zvláštní její oděv. Na krásném hrudníku totiž měla tričko s nápisem ‚I love New York‘,“ poznamenal Banáš. „Nu, takto jsme dopadli,“ zkonstatoval.

„Již mnohokrát jsem psal o snaze vykořenit nás Slováky, Čechy, Maďary, Poláky, Ukrajince, Rusy, Chorvaty, Srby, Bulhary, Rumuny a další národy ze svých kořenů, ze své postele, ze svého života. Proto už nemáme Dům dětí, ale Kidhouse, nemáme Slovenskou krčmu, ale Slovak Pub,“ poznamenal. „Příznačné je, že některá naše média už nemají úroveň, ale jen level. Pokud vás vytrhnou z kořenů, změníte se na vyschlou, manipulovatelnou třtinu ochotnou za pár šestáků makat na lidumilné cizí vlastníky ve vlastní zemi. Budeme makat, konzumovat a plodit nové dříče a nové konzumenty. To je jediná úloha, kterou nám přisuzují naši nenaši chlebodárci,“ uvedl. 

Podle jeho slov nás nikdo nebude zavírat a trestat, dnes postačí jen vlastnit naše mozky. „Na besedách jasně formuluji úlohu médií, jejichž smysl není informovat, ale formovat kritický světonázor, ne hledat pravdu, ale manipulovat a vymývat mozky,“ prohlásil. 

Následně si vzpomněl na to, jak jej pozval na pivo mladý novinář, jenž o něm psal nesmysly. Omlouval se a rozplakal se, prý. „Mám dvě děti, z něčeho musím žít. Já jsem ten článek vlastně nepsal. Z toho, co jsem napsal, nechali jen moje jméno,“ uvedl mu podle Banášových slov. „To jsme už kdysi slýchali. Klasické zdůvodnění křivení novinářských charakterů, na něž jsme – my starší – zvyklí z dob socialismu. Jen tehdy nikdo netvrdil, že je demokracie a svoboda projevu. Byla oficiální cenzura a každému novináři bylo jasné, kam může zajít. I díky tomu je moje generace vytrénovaná v hledání alternativních názorů,“ dodal.

Dnes podle něj není cenzura oficiální, ale neoficiální. „Každý redaktor ví, že do jistých témat se prostě nesmí pustit, jisté informace nesmí poskytnout. Svobodný projev – řečeno slovy Viktora Orbána, je dnes v Evropě zakázaný,“ řekl Banáš ve vztahu k maďarskému premiérovi. 

„Jsem Slovák a nikdy ze mne neudělají Maďara, Poláka, Rusa, Američana či Němce. Jsem Slovák, a proto mám Maďara, Poláka, Rusa, Američana a Nemce v úctě a v lásce – jako své bratry. Proto mám v úctě a lásce i muslimy, ale nemám v lásce a v úctě toho, kdo muslimy vyhání z jejich vlasti. Toho, kdo je k nám posílá se svým záměrem a dává jim falešnou naději. Jsem slovenský vlastenec a slovenskou vlajku zdvihám nejen po vítězných hokejových zápasech,“ řekl.

A vzpomněl i na „America first“, jež pronesl prezident USA Donald Trump. „Je to považované za samozřejmost. Když Slovák opatrně řekne ‚Nejprve Slovensko‘, je považovaný za antisemitu, antiislamistu, homofoba, xenofoba, nacionalistu či fašistu,“ řekl. 

Původní text ZDE

V závěru se pak vrátil ke svému tradičnímu slovenskému oděvu, který nosí i proto, aby projevil solidaritu s malým, ale hrdým a sebevědomým královstvím Bhútán, ukrytým v Himálaji. „Daří se jim odolávat tlaku konzumu. Pevným poutem, které je drží při morální a duchovní síle, je kromě jejich víry i láska k vlasti a ke svému národu,“ zmínil. 

Podle jeho slov bychom si měli brát z této země příklad. Země je podle jeho názoru doslova pohádkovou zemí, jež odolává tlaku mocichtivých a přivítá každou pomocnou ruku, která je na jejich cestě povzbudí. „Pokud nepůjdeme jejich cestou, změníme se nejen my na Slovensku, ale i v Evropě na království, o kterém budou jednou naši potomci vyprávět svým potomkům pohádky,“ dodal. I proto je, míní Banáš, nejvyšší čas, aby i ze Slovenska zazněl jasný hlas podobný tomu, co říká, bohužel, v Evropě plné politických třasořitek jen jediný, maďarský premiér Viktor Orbán. Sdílel také jeho video – ZDE.