Týdeníky s programy televizních stanic se navzdory obecnému propadu v nákladech a prodejích periodického tisku stále drží poměrně dobře. Spolu s některými bulvárními a společenskými časopisy převyšují jejich náklady běžné seriózní tiskoviny ve vybraných případech až řádově, lze se dočíst z dokumentů Unie Vydavatelů ČR. Některé televizní magazíny vycházejí i coby pravidelná příloha denního tisku.

Dle definice webu magazíny.cz televizní týdeníky nabízejí čtenářům „přehledný televizní program, nabídku TV tipů a řadu dalších informací a zajímavostí ze světa televize, filmu a společnosti“. „Nechybí ani soutěžní kvízy, křížovky nebo sudoku,“ uvádí web.

Z uvedeného vyplývá, že čtenáři televizních týdeníků se budou většinově řadit spíše ke starší generaci, k seniorům a lidem, jejichž běžnou denní rutinou při získávání informací je používání internetu. Tento předpoklad potvrdil i oslovený, expert a prezident Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace (AČRA MK) Pavel Brabec. Podle něj jsou typickými čtenáři těchto titulů lidé „konzervativní a ti, kteří nevyhledávají digitální platformy“.

A právě v televizních týdenících Prousek objevil v polovině letošního roku inzerci zaměřující se převážně na zákazníky pokročilého až důchodového věku s nabídkou pochybných a nefunkčních produktů prodávaných ovšem jako „zázrak“, „převratný vynález“ a podobně.

„Předváděčky na papíře“

Prousek tuto praktiku nazývá „předváděčky na papíře“. „Už vůbec není někoho nutné někam vozit, pořádat nějakou kulturní akci, nabízet a prodávat jim tam ty produkty. Celé se to odehraje na tištěné inzertní straně. Kontaktáž a jakýsi prodej proběhne po telefonu, který je tam uveden ostatně jako jediný údaj,“ vysvětluje Zbyněk Prousek.

Prouskovi se podařilo za polovinu letošního roku identifikovat a nafotit škálu podezřelých a částečně anonymních reklam v celé řadě televizních a společenských týdeníků. Reklamy, jejichž kopie má naše redakce k dispozici, mají hned několik věcí společných.

Zaprvé, téměř vždy nabízejí „zdravotní“ produkty nabízející takřka zázračné uzdravení či vyřešení nějakého zdravotního problému, které v některých případech jako „dalekohledové brýle“ či „léčivý náramek“, popřípadě „zázrak anglického vědce“ působí až komicky.

Zadruhé, v inzerci vždy chybí konkrétní název produktu, dodavatel, distributor i výrobce. Jediným dostupným údajem je telefonní číslo (pevná linka), na kterém lze v uvedených časech zboží objednat.

Třetí podobností je pak to, že struktura inzertních stran je v případě reklam, které se Prouskovi podařilo identifikovat, ve všech případech víceméně totožná. Reklamní článek emotivním způsobem informuje, účinnost výrobku ve stručném medailonku poté potvrzují „experti“.

Prouskovi se podařilo identifikovat potenciálně „šmejdí“ reklamu na pochybné produkty u následujících magazínů: TV Magazín, Můj čas na kafíčko, v Blesk TV Magazínu, v magazínu TV Plus 14, Rytmus života a v bulváru Pestrý svět.