„Máme-li věřit Respektu a mlčení-mlžení českých zpravodajských služeb, terorismus dorazil s plnou slávou do České republiky,“ píše Bašta. A není jen tak ledajaký, jde prý terorismus státní. „Do vražedného spiknutí se zapojilo vedení Ruské federace, její tajné služby a velvyslanectví tohoto státu v Praze. Obětí se mají stát dva, možná tři pražští komunální politici, v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem, starostou šestého pražského obvodu Ondřejem Kolářem a nebezpečí nepochybně hrozí řeporyjskému starostovi Novotnému,“ dodává.

Situace je podle jeho názoru vážná. Proto očekává, že ze strany tzv. demokratické opozice brzo zazní požadavek, aby naše vláda aktivovala článek 5 Severoatlantické smlouvy. „Světový mír ohrozil přílet muže z Moskvy, který měl kufřík a v kufříku ricin. O dalších proprietách se hned tři čeští tajní agenti, kteří informovali Respekt a redaktora Kundru, nezmínili. Ohrožení komunální politici dostali ochranku, a ten nejohroženější, O. Kolář, se skrývá kdesi v podzemních prostorách, a svým vzhledem připomíná džihádistu z Idlíbu po ruském bombardování,“ pokračuje Bašta.

„Takhle to dopadlo, když českou zahraniční politiku začali reprezentovat mladí pravicoví politici z komunální sféry. Ve snaze se generačně odlišit, opřeli svou ‚ideologii‘ o xenofobní až fašistickou protiruskou a protičínskou rétoriku. Vedou krutý a nesmiřitelný boj s naší národní minulostí a komunismem. Třicet let po roce 1989. Logika jejich počínání je přivedla zpět k ideologickým východiskům Hitlerovy nacistické Třetí říše, 75 let po pádu nacismu,“ dodává někdejší diplomat.

Řeporyjský pomník by si, podle něj, v duchu novodobých českých tradic zasloužil doplňující tabulku. O tom, že vlasovci proti Sovětům bojovali jeden jediný den, jinak bylo jejich úkolem terorizovat civilní obyvatelstvo v Bělorusku, na Ukrajině, v Polsku a v Československu. „Řeporyjský pomník je postaven na počest příslušníků SS, válečných zločinců a hrdinných bojovníků proti spojenecké invazi v Normandii. Pan starosta Novotný se zřejmě dodatečně symbolicky přidal na stranu poražených, tedy nacistické Velkoněmecké říše,“ dodává Bašta.

Pro tato nová překreslování historie jsou, podle Bašty, charakteristické hned tři zásadní tendence: „První je snaha odhalit první Československou republiku jako nedemokratický stát utlačující menšiny. Druhý krok pak rehabilituje henleinovce. Američtí historici popírají nedemokratický a nacistický charakter sudetoněmeckého hnutí poukazem na jeho vnitřní pluralitu. Konečně třetí nejnovější trend představuje pokus usvědčit Čechy z podílu na holokaustu,“ myslí si Bašta.

Snahu přiřknout Čechům největší zločin v historii lidstva – holokaust, lze podle jeho slov vysvětlit nejen sympatiemi k tzv. sudetským Němcům, ale také pomstou: „V roce 1945 československá vláda podrobila německou menšinu u nás všem omezením, která za protektorátu platila dle norimberských zákonů pro Židy. Němci museli mít označení na oděvu, dostávali bývalé židovské příděly potravin, nesměli chodit ve městě po chodníku, atp. Měl to být trest za německé chování a zločiny během války. Na takové ponížení se těžko zapomíná.“

A jak do toho zapadá patálie s našimi ricinovými mučedníky? „Inu, když se přepisují dějiny, je třeba staré pomníky zbourat a nové postavit. Česká republika se tak posunula na východ, na úroveň Ukrajiny nebo Pobaltí, kde pomníky příslušníkům jednotek SS jsou běžná záležitost. V Čechách jsme vlastní esesáky neměli, těm německým je zatím stavět nechceme, proto naši revizionisté museli vzít za vděk importem ze Sovětského svazu – vlasovci,“ píše Bašta.

„Obvinění Ruské federace ze státního terorismu zatím nemá ten dopad jako kauza s novičokem. Ale po skončení koronavirové pandemie na to nepochybně dojde. Důkazy nejsou třeba, stačí, že o tom psali v Respektu. Zdá se, že někdo zase sní o válce...“ uzavírá Jaroslav Bašta svůj komentář.