Senátní komise pro sdělovací prostředky nepatří k orgánům, na které je v horní komoře Parlamentu upřena největší pozornost. Středeční tisková konference, na kterou se dostavili kromě předsedy Václava Chaloupka také David Smoljak a Lukáš Wagenknecht, byla ovšem velmi zvučným příspěvkem k činnosti Senátu.

Senátor Smoljak novinářům představil právní konstrukci, kterou senátorům z komise den předtím prezentoval Mgr. Jiří Kučera, právní expert Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Jedná se prý o „předběžnou analýzu“, nicméně senátoři právníka z neziskovky pověřili, aby analyzoval dál a poté je seznámil se svými závěry.

„Hlavní, co zdůraznil, je to, že v důvodové zprávě zákona o České televizi a Českém rozhlasu se říká jasně, že Rada ČT a Rada ČRo jsou nástrojem veřejnosti,“ citoval senátor Smoljak experta ze žurnalistického fondu. Z toho podle něj vyplývá, že rady mají za úkol zajistit nezávislost těchto médií.

Magistr Kučera zjistil, že v důvodových zprávách zákonů o České televizi a o Českém rozhlase se píše, že Rada ČT a Rada ČRo jako dozorčí orgány veřejnoprávních médií jsou „nástroje veřejnosti“. Jejich účelem tedy je hájit občanskou společnost a k tomuto účelu se musí přihlížet i při volbách jejich dozorčích orgánů.

„Takže v případě politických nominací, nebo v případě kandidatury lidí, kteří otevřeně říkají, že nechápou smysl médií veřejné služby či že by tato média chtěli zrušit, zprivatizovat, zestátnit, vyhodit do povětří, tak je to v zásadním rozporu s duchem toho zákona,“ shrnul senátor. Totéž prý platí pro politické nominanty.

Podle Smoljaka by se poslanci měli při volbách řídit touto důvodovou zprávou a nevolit ty kandidáty, kteří se zpronevěřují duchu zákona, vyjádřenému v důvodové zprávě. Předseda komise Chaloupek dodal, že když už senátoři bohužel nemají právo Radu ČZ volit, budou poslance o těchto závažných skutečnostech alespoň informovat.

Na jednání komise přitom měly padat i otázky kalibru „Jak se dá zajistit, aby do Rady nekandidoval někdo, kdo pracuje pro nepřátelské mocnosti?“

Co říká zákon?

Rada České televize je ustavována na základě zákona o České televizi. V něm je o volbách členů Rady v § 4 odst. 1 uvedeno, že „členy Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen ‚Poslanecká sněmovna‘) tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“.

Návrhy na člena Rady předkládají před volbami Poslanecké sněmovně „organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“.

V § 4 odst. 3 jsou jasně vymezeny zákonné podmínky pro členy Rady ČT. Je to způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt na území České republiky a bezúhonnost. Členové Rady jsou ze své funkce odpovědní Poslanecké sněmovně. § 5 vyjmenovává funkce, se kterými je členství v Radě neslučitelné.

Nikde v zákoně není ani naznačeno, že by člen Rady České televize měl svou funkci vykonávat za nějakým účelem. V § 8 jsou vymezeny pravomoci Rady, přičemž pod písmenem i) se skrývá úkol „dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání“.

Ty jsou vymezeny v § 2 a 3. V § 2 odst. 1 je uvedeno, že Česká televize má fungovat „za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu“. Základem této mediální plurality je „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. Dále třeba „poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel“, nebo „rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky“.

V samotném zákoně není nic o tom, že by členové Rady měli střežit veřejnoprávní charakter televize. Magistr Kučera tedy nahlédl do důvodové zprávy. Ta je vydávána s každým zákonem.

V důvodové zprávě k zákonu č. 483/1991 Sb., o České televizi, se můžeme dočíst o „základním poslání České televize, kterým je sloužit veřejnému zájmu, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu“.

Veřejný zájem je zde tedy chápán ve smyslu zachování názorové plurality. To je zdůrazňováno opakovaně, například ve zdůvodnění výše uvedeného § 2: „České televizi chápané jako veřejnoprávní subjekt se ukládá povinnost zajistit realizaci občanského práva na informace a svobodu projevu a neorientovat se ve své činnosti jednostranně na určitý, pouze skupinový názor a zájem včetně zájmu státu.“

Ve zdůvodnění § 5 se skutečně objevují senátorem Smoljakem citovaná slova „objektivita“ a „nestrannost“ člena Rady ČT. Následně je ovšem jednoznačně řečeno, co je tím myšleno. Především jde o to, aby nehájil zájmy jiné, soukromé televize, která je s ČT v přímé konkurenci. Zakázána je též „reprezentace politických zájmů“ a „zájmů obchodních“. Nic víc ani v důvodové zprávě k tomuto tématu uvedeno není.

Elitářský pokus o třídění lidí

Právník Petr Kolman z Masarykovy univerzity v Brně považuje konstrukci magistra Kučery, prezentovanou senátorem Smoljakem, za velmi slabou. Zejména proto, že vychází pouze z důvodové zprávy k zákonu. „Argumentace důvodovou zprávou je velice slabá, důvodovou zprávou se většinou účelové argumentuje, pokud interpret neví kudy kam,“ dodal ze své zkušenosti právníka.

Známá juristka Klára Samková se taktéž chytala za hlavu. Důvodová zpráva nikdy nemůže jít proti znění zákona, ani ho jakkoliv rozšiřovat. „Pokud zákon stanoví pro kandidáty přesné podmínky, tak důvodová zpráva nemůže žádné další podmínky přidávat,“ žasla, když ji ParlamentníListy.cz oslovily.

Nad uvažováním magistra Kučery kroutila hlavou: „Svědčí to o nepochopení principů práva a legislativní práce. Jediný, kdo smí vykládat zákon, je soud. Pan magistr může mít tento právní názor, ale jediné, co může dělat, je případné zvolení posléze napadnout u soudu,“ vyjasnila právnička.

Důvodová zpráva je ten nejslabší výkladový prostředek zákona. Nad ní jsou všechny ostatní, jako je třeba metodický pokyn ministerstva nebo prováděcí vyhláška k příslušnému zákonu. Takže konstruovat v tomto případě z důvodové zprávy, že by někteří kandidáti měli být preferováni a jiní naopak diskriminováni, je zcela proti duchu práva.

Podle Petra Kolmana je celá konstrukce, se kterou právník z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky přišel, velmi předpojatá a účelová.

Na rozdíl od Kláry Samkové rovněž kategoricky nesouhlasil s tím, aby byli diskvalifikováni kandidáti, navržení politickými stranami. „Politické strany nejsou zločinecké organizace, naopak jsou důležité prvky demokratického právního státu,“ zdůraznil. Samozřejmě za předpokladu, že budou po zvolení kandidáta dodrženy zákonné požadavky na jeho nezávislost.

A nesouhlasí ani s tím, že by kritériem pro posuzování kandidátů měl být vztah k „veřejnoprávnosti“ televize. Jedná se totiž o zcela nejasný pojem, a jako u každé podobně gumové definice hrozí její zneužití. „Zmíněná veřejnoprávnost je jako Yetti. Sice ji nikdo nikdy neviděl, ale každý o ní mluví, a to způsobem pro něj výhodným,“ povšiml si jurista.

Podle ústavního právníka Zdeňka Koudelky (spolupracujícího i s hnutím Trikolóra) jsou úvahy magistra Kučery v rozporu s Ústavou, přesněji s Listinou základních práv a svobod. Ta mimo jiné garantuje právo na přístup k voleným funkcím za rovných podmínek, a to takových, které jsou v demokratickém státě přípustné.