„Já nevím, jak dalece bude veřejnost vnímat dnešní oznámení jako nějaký průlom, ale je nepochybné, že vláda, která v brzké době či později, a to nikdo neví, nastoupí, komunikaci celkově podcenila. Vezměme si v úvahu fakt, že ve volbách obě dvě koalice (SPOLU a Piráti se STAN, pozn. red.) vzbudily velké očekávání. A lidé očekávali po velmi masivní kritice dosluhující vlády a kritice hnutí ANO Andreje Babiše, že nová vláda přijde s něčím jiným, výrazně odlišným. Řekl bych, že toto očekávání zatím nenaplnila a obávám se, že možná i ani nenaplní, protože promeškala svoji příležitost a možnost to provést,“ sdělil. Podle Hartla může hlubší základ tkvět v tom, že Češi dlouhodobě nevnímají politiku jako veřejnou službu, tedy, že jsou politici veřejnými služebníky z anglického překladu public servant. „My vlastně vnímáme politiku jako získávání a údržbu moci, nikoliv jako veřejnou službu a změnu, kterou probudila očekávatelně nová pětikoalice a prohospodařila možnost a příležitost ukázat, že politiku vnímá jinak. A kdy, když ne teď, abych parafrázoval situaci jasné krize, je třeba ukázat, že politiku lze dělat jinak a s plným nasazením,“ řekl Jan Hartl.

Hlavním mottem kampaně těsného vítěze voleb – koalice SPOLU – bylo slovo změna. Není to poprvé, co čeští voliči vyslyšeli volání po změně, nápravě korupce či reformách ze strany politiků. „Právě proto si myslím, že to klamání se může projevit i v datech, která budeme v budoucnosti sbírat, až budeme sledovat, jak si nová vláda stojí. Nechci předvídat, ale zdá se, že v současné době takové ty formální ohledy, že se budeme starat o blaho veřejnosti, až budeme formálně ustanoveni ve svých funkcích, neobstojí v situaci prohlubující se covidové krize,“ varoval sociolog.

SPOLU, Piráti a Starostové také řeší kandidáty do křesel ministrů. Právě kolem nich se bouří diskuse, negativní reakce vyvolává kandidát na ministra průmyslu a obchodu Věslav Michalik za STAN s podezřelými přesuny finančních prostředků do firem svých nebo svých blízkých. Dále Vlastimil Válek za TOP 09 (kandidát na ministra zdravotnictví), který na sebe upozornil ráznými výroky. Zda dokáže nová vláda nabídnout schopné lidi nezatížené problematickými obchody tak, jak to kritizovala u dosluhujícího premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO a navíc dostatečně odborně zdatné, považuje Hartl za velkou otázku. „Osobně nad tím pociťuji určité rozpaky. Celý problém je staršího data, než povolební vyjednávání. Musíme si uvědomit, že dnešní nastupující vláda měla řadu let, aby si připravila nejenom program, ale i to, co jednotlivé pětistrany spojuje, co mají společného, kde se liší, kde jsou překonatelné rozdíly, a tak dále. To znamená ujasnit si vizi budoucího rozvoje a s ní seznámit lidi a zároveň vysvětit odlišné akcenty jednotlivých stran,“ vysvětlil Jan Hartl s tím, že tuto možnost při ohlášení vstupu koalic do volebního boje jednotlivé strany nepochybně promeškaly.

Rozdělení společnosti může vést ke ztrátě solidarity

„Po výsledku voleb horko těžko sestavují programové priority tak, aby byly lidem srozumitelné a já sám si kladu otázku, proč tato míra shody není zcela jasná, dopředu dohodnutá, a to, co je pro veřejnost nejdůležitější, komunikované jasně a přehledně? Jasnost a přehlednost základních pozic budoucí vlády tady v podstatě nevidím, třeba se k tomu dostaneme, ale vše jde podle mého soudu příliš pomalu. A součástí té vize a obsazení v podstatě jednotlivých rozhodujících postů by měla být odborná kompetence jednotlivých lidí. To, co jsme viděli, je pravý opak. Nejdříve si po aparátnickém způsobu rozdělíme, komu připadnou které pozice a pak necháme zasloužilé straníky či členy hnutí, ať si zvolí svého nominanta. Pokud jsme chtěli změnu od takového aparátnického způsobu politiků, tak jsme se daleko nedostali,“ uvedl zakladatel Střediska empirických výzkumů.

Vládnoucí politiky také čeká úkol pracovat a komunikovat s rozdělenou českou společností. Je skutečně tak hodně rozdělená, jak se o tom mluví? „Hodně se o tom hovoří a jednoduše konstatovat, že naše společnost je rozdělená, je argument, který nahrává tomu, že je to fakt, smiřte se s tím a nic se s tím nedá dělat. Osobně si myslím, že je tu vždy možnost hledat nějaký společný průsečík, hledat místo, na kterém se lidé musejí domluvit, posílit osvětu, vzdělávání, lepší spolupráci politiků a médií, snaha vysvětlil záležitosti i novinářům a zároveň dejme tomu testovat veřejnost,“ domnívá se Jan Hartl a podotkl, že je rovněž nutné zdokonalovat způsob komunikace zejména v krizových situacích. Sám postrádá komunikační strategii, která má do sebe zabudovanou zpětnou vazbu. „Kdy jindy, než v období krize bychom měli zjišťovat, zda některé komunikované obsahy nevyvolávají zcela opačný, než zamýšlený výsledek?“ dodal k tomu.