V roce 2011 byl ve své garáži ve Slopném brutálně zavražděn sedmasedmdesátiletý Miroslav Sedlář. Jeho tělo bylo sice nalezeno pod schody a ze začátku to vypadalo na pád, ale později byla při pitvě nalezena rozsáhlá poranění svědčící o mimořádné brutalitě útoku. A tedy vraždě. Policie neměla jasné pachatele, po roce padlo podezření na Maroše Straňáka a Davida Šimona, který byli nakonec obviněni státním zástupcem Leo Foltýnem z úkladné vraždy, a to hlavně na základě tzv. pachových stop. Celé vyšetřování ale bylo podle všeho postiženo různými vadami. Otec jednoho z odsouzených Dalibor Šimon dokonce tvrdí, že docházelo k zatajování důkazů ze strany někdejšího státního zástupce.
Svědectví za odměnu?
Krajský soud v první instanci oba mladíky zprostil viny. Státní zástupce se však s verdiktem nesmířil a podal odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Do případu se tak dostal nový svědek – recidivista Milan Rakaš. Ten tvrdil, že se mu ve vězení Maroš Straňák svěřil a přiznal se k vraždě.
Na základě této výpovědi, podpořené velmi diskutabilními pachovými stopami, byli Straňák a jeho známý David Šimon odsouzeni k vysokým trestům – 24,5 a 20,5 roku vězení. Později však vyšlo najevo, že Rakaš měl ze svého svědectví značný prospěch. Podle některých informací mu byl „za odměnu“ snížen trest a došlo k jeho předčasnému propuštění. Když ho investigativní novináři konfrontovali s otázkou, zda si svou výpověď nevymyslel, přiznal, že ano. Jenže před soudem náhle otočil a znovu tvrdil, že mluvil pravdu.
Tento rozpor však prvoinstančnímu soudci stačil k tomu, aby problematickou svědeckou výpověď Milana Rakaše neřešil a případ Slopné vůbec neotevřel. Důvod? Rakaš setrval na své původní verzi. Přitom soud nijak neřešil okolnosti jeho svědectví – například to, že se s údajně usvědčujícím přiznáním měl seznámit během jediného dne na cele se Straňákem. Stejně tak soud ignoroval fakt, že krátce po své výpovědi byl Rakaš ze zdravotních důvodů propuštěn z vězení, a že se následně několik let za něj státní zástupce Leo Foltýn přimlouval, aby se kvůli zdravotnímu stavu nemusel vracet zpět za mříže. To vše soud ponechal bez povšimnutí – a krajský soud obnovu případu zamítl.
Šimon a Straňák se proto domáhali obnovy řízení odvoláním k Vrchnímu soudu. Předložili nové důkazy, svědectví o tom, že Rakaš lhal, a svědectví o manipulaci v případu. Jenže Vrchní soud v Olomouci jim žádnou šanci nedal. Ve svém usnesení uvedl, že „odvolací soud nemůže jinak hodnotit důkazy, než jak učinil soud prvoinstanční“.
Tvrdil, že zasahovat do hodnocení důkazů lze jen v případě extrémního rozporu s obsahem provedených důkazů, a to takovým způsobem, že se případ vrátí nalézacímu soudu, popřípadě vrchní dovolací soud může ten případ nařídit jinému senátu, popřípadě může důkazy vyhodnotit dovolací, v tomto případě Vrchní soud. Ale v tom případě je musí také provést, tedy musí znovu udělat práci nalézacího soudu a od začátku provést dokazování, výslechy svědků atd. A tohle dělají dovolací soudy opravdu málokdy.
V tomto případě Vrchní soud neudělal nic a 21. listopadu 2024 vydal své usnesení, které podepsal předseda senátu, soudce Ivo Lajda. Jenže…
Jednou tak, podruhé jinak
Případ Pavla Buráně je úplně jiný než vražda seniora ve Slopném. Nejde o krvavý zločin v garáži, ale o byznys, peníze a stamilionové částky. Buráň, kdysi významný podnikatel v loterijním byznysu, dnes majitel největšího prodejce aut na Moravě, tvrdí, že v roce 2014 byl unesen svým bývalým společníkem Jaroslavem Novotným. Pod hrozbou smrti jeho dětí měl být donucen podepsat dokumenty, které ho měly ekonomicky zruinovat a připravit o majetek. Podle jeho slov mělo jít doslova o transfer jeho majetku do rukou Novotného.
Krajský soud ve Zlíně v této kauze opakovaně rozhodl, že Novotný je vinen. Policie měla k dispozici množství důkazů, včetně svědectví potvrzujících, že se únos skutečně stal. Jenže když se případ dostal k Vrchnímu soudu v Olomouci, ten vše otočil. Podle Pavla Buráně nařídil prvoinstančnímu soudu přehodnotit důkazy a Novotného zprostit. A tak se i stalo.
A tak se dostáváme k zásadní otázce: Jak může tentýž soud jednou říkat, že důkazy nesmí být dovolacím soudem hodnoceny, a jindy přehodnocení důkazů přímo nařídí nebo ho dokonce sám udělá? V případě Buráně Vrchní soud v Olomouci aktivně vstoupil do rozhodovacího procesu a přiměl krajský soud změnit verdikt. Proč se v jedné kauze odvolává na nemožnost hodnocení důkazů a v jiné kauze toto pravidlo ignoruje? Pikantní na tom celém je fakt, že v soudních senátech, které rozhodovaly oba případy, figuruje tentýž soudce Ivo Lajda.
„V případě mého únosu byly vyhotoveny tři rozsudky nalézacího Krajského soudu ve Zlíně a tři usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Ve druhém i třetím usnesení Vrchní soud vesele důkazy hodnotí jinak, než nalézací krajský soud. A nic se neděje! Dokonce Vrchní soud v Olomouci nařizoval ve svých usneseních krajskému soudu, jak má hodnotit důkazy, což je zcela nepřijatelné. A stejně to nikomu nevadí. Ke cti nalézacího soudu zastoupeného soudcem panem Koudelou budiž to, že se nikdy tlaku Vrchního soudu nepodvolil. Ale stejně mi to nebylo nic platné. Pánové se rozhodli a nazdar. Kde je ta spravedlnost?“ ptá se Pavel Buráň.
Dvojí metr a otřesená důvěra ve spravedlnost
Celá situace tak vzbuzuje znepokojivé otázky. „Pokud soudy postupují nekonzistentně, jak může veřejnost věřit ve spravedlnost? Odsouzení Šimona a Straňáka bez přímých důkazů vyvolává silné pochybnosti, hlavně kvůli klíčovému svědkovi s pochybnou minulostí a motivací. Není síla, která by přiměla naše soudy toto svědectví znovu otevřít,“ domnívá se Pavel Buráň.
„Podle mého názoru je neuvěřitelné, že žádný ze soudů nechce v případě Slopné otevřít dokazování. Ten svědek svědčil proto, aby ho pustili z vězení. A ti kluci dostali přes dvacet let na základě jeho výpovědi. Ale když se jednalo o můj případ, Vrchní soud důkazy prováděl a nařizoval jejich přehodnocení. Jak to? Není to podezřelé? “ ptá se Buráň.
Podobně na případ pohlíží i otec jednoho z odsouzených, Dalibor Šimon. „Trestní systém je velmi špatný, moc je soustředěna do rukou soudců, kteří mohou být ovlivněni. To vede k mnoha pochybným rozsudkům a snížení důvěry v českou justici,“ řekl pro ParlamentníListy.cz, které se oběma veřejností velmi sledovaným případům již v minulosti podrobně věnovaly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s názorem, že soudy v Česku rozhodují nepředvídatelně?
autor: Karel Výborný
