„OSVČ, drobní, malí a střední soukromníci a sedláci jsou v tom určitém čase vládnoucí garniturou obětováni vždy proto, že nemají nejméně v Parlamentu žádného poslance z řad politicky organizovaných soukromníků ze své stavovské strany. Ano, tak je to jednoduché! To, že ve všech parlamentních stranách jsou i podnikající lidé, při navození témat a následném hlasování v Parlamentu nic neznamená!“ píše Baránek.

Tito lidé jsou podle něj součástí velmi širokých zájmů „občanských stran“ a nemají žádnou šanci systematicky předřadit zájmy soukromníků před ostatní v Parlamentu řešenou problematiku: „Někteří z nich tu potřebu ani necítí anebo se bojí otevřít hubu, aby si neohrozili, jak říkal pan Werich, „dobré bidlo a být bidelníkem“. Pro jeden příklad z nespočtu takových situací nemusíme jít daleko – zrušení vánočních trhů z hodiny na hodinu,“ dává za příklad.

Věří, že situace by byla jiná, kdyby stavovská Strana soukromníků České republiky měla v tento moment dva či tři své dobře vybrané poslance: „Začali by řvát, blokovat jednání, vysvětlovat a obviňovat pachatele tohoto pro tisíce živnostníků a jejich rodin likvidačního nařízení,“ dodává.

S příchodem nové vlády se nic nezmění: „V Parlamentu je klid a my píšeme prosebné dopisy představitelům nastupující vlády. Pálit si prsty nebudou, budou obviňovat jeden druhého a postižení soukromníci mohou jít tak skočit z mostu. A tak to jde a půjde pořád dokola,“ dodává s tím, že odpovědi představitelů nové vlády zveřejní později.

Dnes vzpomíná na slova svého dědy živnostníka: „‚V obci, župě, Parlamentu a vládě musíme mět svoje zvolené lidi, jinak budů ostatní gazdovat za naše peníze a lozit nám po zadách.‘ Po roce 1989 jsem si na tuto jeho větu tisíckrát vzpomněl a snažil se podle toho chovat. V druhé polovině roku 1990 jsme začali pozorovat, že odpor proti prudkému rozvoji ‚kapitalismu‘ velmi sílí jak zprava, tak zleva. To, že bylo sedm milionů lidí od roku 1945 do roku 1989 členy KSČ, bylo cítit,“ pokračuje Baránek.

„Pochopili jsme, že se musíme pokusit o získání přímého politického vlivu, a na konci roku 1991 jsme v Pelhřimově založili stavovskou Stranu podnikatelů, živnostníků a rolníků. V parlamentních volbách 1992 nás do ČNR volilo 203 641 lidí a získali jsme 3,14 % hlasů. Ve stejných volbách vyletěla kometa ODS s Václavem Klausem st. v čele a mnozí soukromníci dali ODS přednost,“ píše s tím, že si nikdy nemyslel, že výsledek z roku 1992 nebude třicet let překonán.

„Letos, i když jsme dali dohromady síly tří stran, jsme získali 2,76 % a volilo nás 148 463 lidí. Současným politickým stranám se podařilo rozebrat soukromníky a členy jejich rodin pro své zájmy,“ dodává.

Určitý lobbistický vliv na vývoj má podle něj pouze Svaz průmyslu a dopravy ČR, ale ten se stará o zájmy těch velkých. Určitý vliv má houževnatá Asociace soukromého zemědělství vedená Jaroslavem Šebkem a k světu se mají i Podnikatelské odbory vedené Radomilem Bábkem.

Politická garnitura se nyní může radovat: „Před volbami naslibují cokoli, získají od soukromníků peníze na volby a po volbách jde všechno po starém. Pravda po 32 letech ale je taková, žádná teorie,“ konstatuje.

Stavovská Strana soukromníků České republiky se nyní tvrdohlavě připravuje na komunální a senátní volby 2022. „My, zakladatelé a pamětníci těch 32 let, jsme zestárli, ale nerezignovali. Jsme přesvědčeni, že politicky organizovaní soukromníci musejí v pudu sebezáchovy usilovat a získat politický vliv v obcích, městech, krajích, Parlamentu, Senátu a ve vládě. Musíme ale pro tuto ideu získat lidi lepším vysvětlováním. Stále věřím, že se toho dožiji,“ neztrácí Baránek naději.