„Na internetových stránkách iDNES.cz jsme uveřejnili následující nepravdivá tvrzení se vztahem k osobě pana Ivana Langera: že Ivan Langer je ve spisu Krakatice ‚podezřelý‘ z propojení na organizovaný zločin kolem zavražděného bosse Mrázka (iDNES.cz 22. 9. 2008) a že podnikateli Kyselému dlužila i ‚Langerova‘ firma (iDNES.cz 4. 10. 2008). Tímto se panu Ivanu Langerovi omlouváme,“ uvedl server.

Omluvu najdete ZDE.

K omluvě se již na svém facebookovém profilu vyjádřil sám Langer. „Přemýšlel jsem, co říct, co napsat; dnes... Už jsem to řekl, už jsem to napsal! Pak zazvonil zvonek u mých dveří... Jeden příběh skončil a druhý začal,“ uvedl Langer a odkázal na svůj příspěvek z 13. října 2015. Mezi prvním článkem a pravomocným rozhodnutím soudu uplynulo 7 let a 24 dní, poznamenal.

„Spis Krakatice, na jehož základě kniha, články a příběh vznikly, byl operativním spisem a zahrnoval všechno možné; od reálných faktů až po neověřené a neozdrojované ‚informace‘. Není známo, že by vedl k odsouzení jedné jediné osoby. Svého času měl několik tisíc stran a (po podivné skartaci) jich zůstalo jen několik stovek. Spis obsahoval stovky hodin odposlechů, které byly (nedopatřením) zničeny; tudíž nikdo nemohl a nemůže ověřit ‚pravdivost‘ jejich přepisů použitých v knize a článcích. Operativní spis zachycoval jména stovek osob, členěných do tří kategorií: a) osoby procházející spisem b) osoby zájmové c) osoby podezřelé; ‚slavné Íčko‘ nebylo ani b), ani c),“ konstatoval Langer.

Dle Langera de facto není ani důležité, jak soud rozhodl. Absurdní příběh byl dle něj vytvořen, špína byla vržena. „Prostor pro lživé a pomlouvačné kampaně byl náležitě vyplněn: Stačí si jen připomenout předvolební kampaň v roce 2010 a prohrábnout se internetovým smetištěm,“ napsal. Soud však alespoň dle Langera připomněl, jakou moc média mají a přispěl k vymezení hranice mezi svobodou slova a ochranou osobnosti, povzbudil přemýšlení o svobodě slova a odpovědnosti za slovo a probudil myšlení.

Celý příspěvek Ivana Langera ZDE:

Přemýšlel jsem co říct, co napsat; dnes...

Už jsem to řekl, už jsem to napsal!
Pak zazvonil zvonek u mých dveří...
Jeden příběh skončil a druhý začal!

Úterý 13.10. 2015:

"7 let v ...

Je 19.září 2008 a v MfDNES vychází první z článků věnovaných propojení Ivana Langera na organizovaný zločin kolem zavražděného Františka Mrázka.

Následuje 6 týdnů trvající kampaň, v jejímž rámci tehdejší redakce MfDNES přináší další a další zprávy o „kontroverzním životě“ Ivana Langera:

„nejprve mě měla policie podezírat ve spisu Krakatice z propojení na organizovaný zločin, pak jsem měl porušit zákon o střetu zájmů, pak jsem měl tajit svoji půjčku, pak „moje“ firma měla dlužit peníze, pak …“

Dva měsíce (20.11. 2008) po prvním článku v MfDNES proběhl křest knihy Kmotr Mrázek II., od téhož autora…

Měsíc po posledním ze série článků (7.12.2008) byl zahájen volební 19. kongres ODS…

Je 13. října 2015 a Vrchní soud v Praze dnes rozhodne o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, který rozhodl, že se vydavatelství MAFRA a.s. musí omluvit Ivanu Langerovi za své nepravdivé tvrzení o policejním podezření z propojení na organizovaný zločin kolem zavražděného Františka Mrázka; že se vydavatelství MAFRA a.s. musí omluvit za své nepravdivé tvrzení, že Ivan Langer porušil zákon o střetu zájmů!

Mezi prvním článkem a pravomocným rozhodnutím soudu uplynulo 7 let a 24 dní.

Spis Krakatice, na jehož základě kniha, články a příběh vznikly, byl operativní spisem a zahrnoval všechno možné; od reálných faktů až po neověřené a neodzdrojované „informace“. Není známo, že by vedl k odsouzení jedné jediné osoby. Svého času měl několik tisíc stran a (po podivné skartaci) jich zůstalo jen několik stovek. Spis obsahoval stovky hodin odposlechů, které byly (nedopatřením) zničeny; tudíž nikdo nemohl a nemůže ověřit „pravdivost“ jejich přepisů, použitých v knize a článcích. Operativní spis zachycoval jména stovek osob, členěných do tří kategorií: a) osoby procházející spisem b) osoby zájmové c) osoby podezřelé; „slavné Íčko“ nebylo ani b) ani c).

Vlastně ani není důležité, jak dnes soud rozhodne. Absurdní příběh byl vytvořen; špína byla vržena; prostor pro lživé a pomlouvačné kampaně byl náležitě vyplněn: stačí si jen připomenout předvolební kampaň v roce 2010 a prohrábnout se internetovým smetištěm.

Vlastně ani není důležité, jak dnes soud rozhodne. Lež o propojení s člověkem, kterého jsem nikdy neviděl, nikdy se s ním nesetkal a nikdy s ním nemluvil (na rozdíl od mnoha jiných, včetně bývalých a aktivních politiků), žije a dál bude žít svým vlastním životem. Ti, kteří jí neuvěřili, (snad) neuvěří i nyní; ti, kteří uvěřili, jí budou (rádi) věřit dále.

Možná je důležité, jak dnes soud rozhodne. Ukáže, jak snadno lze vytvořit virtuální realitu, v níž si nikdo neklade otázku „qui bono?“, nikdo se neptá na fakta, nikoho nezajímají důkazy, neboť tomu „špatnému o druhých“ se tak snadno a rádo věří.

Možná je důležité, jak dnes soud rozhodne. Připomene jaká je „síla slova“, jakou moc média mají, co dokáže „dobrá“ mediální kampaň, jak lze manipulovat s veřejným míněním.

Možná je důležité, jak dnes soud rozhodne. Přispěje k vymezení hranice mezi svobodou slova a ochranou osobnosti, povzbudí přemýšlení o svobodě slova a odpovědnosti za slovo, probudí myšlení.

Dnes to: možná skončí, možná také ne…; možná dobře, možná také ne…

Co je skončí?

Co je dobře?"