Viewegh v rozhovoru popsal, že když začala ukrajinská krize, říkal si, že by bylo nemorální pomoc nenabídnout. „Takže jsem to víceméně z pocitu povinnosti udělal. No a hned mi zavolala paní, že má doma v malém bytě Ukrajinku se synem, ať si pro ni přijedu,“ uvedl Viewegh.

„Zpočátku zapochybujete, jestli jste si nena**ali do bot, protože malý Ukrajinec samozřejmě občas zlobí a máte s ním i s jeho matkou spoustu nových drobných, ale otravných starostí – třeba jsem zapnul televizi a šla tam ukrajinská stanice, protože mi to mladej přes internet nějak přešteloval… Nicméně podobné počáteční problémy jsme nějak vyřešili. To jsou jen drobnosti,“ poznamenal Viewegh a dodal, že k paní Oleně se choval korektně a měli dva tři měsíce čistě formální vztah. 

„A když jsem ji poprvé pozval na oběd, pozval jsem i moji mámu, aby se Olena cítila bezpečně a tak dále,“ popsal Viewegh. Jak pak čas od času vezl Olenu někam se synem, tak si všiml, že ubytovává hezkou ženskou. „Ale jak jsme se čím dál častěji potkávali u jednoho stolu, chodili na společné procházky, nějak to mezi námi přeskočilo. Bylo to spontánní, ohromně milé, hrozně dlouho trvalo, než se něco stalo. Bylo to takové plaché, ustrašené, ale o to pro mě hezčí. Kdybych se měl dopustit patosu, řekl bych, že jsem udělal dobrý skutek a že mě za to nikoliv snad přímo Bůh, ale minimálně Osud odměnil,“ zmínil Viewegh.

Řeč byla i o tom, jak se Češi chovají k uprchlíkům. „Nemám samozřejmě žádný relevantní vzorek, abych mohl říci, kolik Čechů se chová dobře, kolik špatně. Takže mohu soudit jenom podle toho, co vidím tady v Sázavě. A bezpočet mých kamarádů a sousedů se chová k Oleně hezky, vstřícně a všemožným způsobem se jí snaží pomáhat. Ale samozřejmě se Olena setkává i s tím, že na ni někdo pokřikuje na ulici nebo třeba v obchodě nějací lidé vedou protiukrajinské řeči a tak podobně. Většinou jsou to lidi z jistých sociálních vrstev, omezení, frustrovaní i tím, že česká vláda pomáhá Ukrajině, místo aby zvyšovala důchod nebo sociální dávky jenom jim. Lze to pochopit, ale nelze to omluvit,“ zmínil. 

Závěrem se pak hovořilo i o herci Jaroslavu Duškovi, který je Vieweghův kamarád. Dušek se před nedávnem vyjádřill, že za rakovinu můžou sami pacienti a že je to jejich volba konce života. „Kamarádům tolerujeme třeba i nějaké ty úlety. Tím vlastně naznačuji, že i já si občas myslím, že Jarda někdy ulítne,“ dodal Viewegh se slovy, že je to člověk, který zachází příliš daleko. „Někdy společnost posouvá dobrým směrem – třeba abychom na vlastní děti neřvali povely jako na psa nebo nežrali prášky po hrstech a šli se radši třeba projít nebo zkusili nějakou léčivou bylinku – a někdy to Jarda holt trochu přepískne. Tohle byl asi ten případ, ale vždycky se ho budu zastávat, protože je to kamarád,“ zakončil.