Hned v úvodu se Saudek rozplýval nad tím, že od prezidenta převzal státní vyznamenání. „Dodnes z toho mám velkou radost,“ řekl fotograf, který po světě už získal několik nejrůznějších vyznamenání.

Jedno z nich je například francouzský Řád umění a kultury, ani to ale prý nepředčí vyznamenání, které dostal od Miloše Zemana. „Je to nesrovnatelně víc než francouzské vyznamenání, protože já jsem Čech a dostal jsem ho ve své vlasti,“ říká Saudek.

„Dostal jsem jej ale od prezidenta, který byl zvolen při řádné volbě většinou národa, to se nedá vzít. To nebyl jako Novotný, ke všemu ochotný. Nevěřím, že by tam byly nějaké podvody,“ dodává.

Svou účást na samotném ceremoniálu popisuje jako věc radostnou, protože byl v těsné blízkosti prezidenta a měl možnost jej pečlivě pozorovat. „Poprvé v životě jsem ho potkal, jeho projev byl spatra a byl bezchybný. Není to „vlezdoprdelismus“ a podlézání, ale obdiv. Poplácal jsem prezidenta po rameni, to bylo z čisté radosti, nic neuctivého,“ popisuje své pocity Saudek.

Večírek to byl podle jeho slov úžasný. „Bylo to radostné uvolnění – ten Hrad, ta vojenská pompa, hudba. Úžasné. Bylo to velice krásné a dokonale sestavené. Veledůstojné,“ neskrývá Saudek nadšení z ceremoniálu.

Prozradil, že na základě ocenění dostal pouze příjemné gratulace, což nečekal. „Dostal jsem gratulace a jsem šťasten, že mi nikdo nenadával, protože několik mých přátel nejsou spokojeni s našimi představiteli. Ale ti se neozvali. Čekal jsem dokonce ze stranytěchto lidí, že půjdu uličkou ponižující hanby, ale bylo to v největším pořádku,“ říká spokojeně fotograf.

Prozradil také, jak se k tomu postavili i jeho synové a dcery. „Krásné bylo, že den nato jsem potkal jednoho svého vnuka, mimořádně hezkého chlapce, jedenáctiletého, šel ke mně a stisknul mi ruku, i když kašel na politiku a nějaké dědky. Velmi dojemné. Nejstarší syn mi nepopřál. Ten mne soudí,“ podotýká s tím, že jej to však nemrzí. „Je mi to naprosto jedno, jestliže se syn postaví proti otci, je to zavrženihodné,“ míní Saudek.

Velmi jej ale prý dojalo, když ho při procházce kolem řeky dvě starší dámy přátelsky objaly. „Pár pánů mne zdravilo, dokonce nějaký chlapec zastavil auto a šel mne pozdravit. Byl jsem ve své zemi a zdravili mne spoluobčané,“ říká umělecký fotograf.

Vyznamenání od prezidenta zároveň vnímá jako veledůležitou věc, která je pro něj nakopnutím a bude mít vliv na jeho další tvorbu. „Je to nesmírně povzbuzující do další práce. Začal jsem dnes ráno malovat. Vyznamenaní od prezidenta je můj splněný sen. Jsem obyčejný muž, který měl štěstí,“ uzavírá fotograf Jan Saudek.