„Asi jediná přednost Islámského státu je, že nám udržuje radikály pohromadě. On je takový magnet, že nám je vysál z celé planety. No a když krabičku rozšlápnete, tak se jiskry rozletí do všech stran po světě. Vojenská porážka Islámského státu neznamená porážku jeho ideologie, která je podstatně nebezpečnější. A také nezaniknou lidé, kteří ho tvoří,“ upozornil Kmoníček hned na úvod.

Mír v nedohlednu

Po porážce Islámského státu bude důležité zajistit mír v regionu, což nemusí být právě snadné. Sýrie je v troskách, Irák má obrovské množství problémů, ale ani další země v oblasti nemají na růžích ustláno. Tak či tak bychom se měli zamyslet nad otázkou, že za takových 20 let nemusí Blízký východ vypadat jako dnes. „Jakkoli to je myšlenka nebezpečná a nyní spíše akademická, tak se to za deset, dvacet či více let nedá vyloučit. My trochu pořád žijeme v představě, že mapa Blízkého východu vypadala takhle, stejně jako hranice Českého království, které se víceméně vždycky týkaly téhož teritoria. Každý na Blízkém východě, když půjdeme ke kořenům věcí, je někým jiným, než říká, že je, nebo sedí na jiném místě, než by sedět měl,“ připomněl Kmoníček.  

„Vládnoucí rodina v Saúdské Arábii není ze Saúdské Arábie. Naopak vládnoucí rodina v Jordánsku ze Saúdské Arábie je. Irák by pravděpodobně nikdy v těchto hranicích nevznikl, kdyby se tak nedohodli britští arabisté s náměstkem ministra zahraničí jménem Winston Churchill. Zbyly jim tři turecké provincie, sunnitská, kurdská, šíitská a dostali nápad propojit je s tím, že jim zbyl saúdský král Fajsal, kterého Francie vypudila z Damašku,“ dovysvětlil. Je tedy zřejmé, že situace na Blízkém východě opravdu není jednoduchá.

Situaci může do budoucna ovlivnit skutečnost, že svět nebude potřebovat ropu z tohoto regionu. Už dnes Spojené státy těží ropu novými technologiemi a zároveň vznikají technologie, které se bez černého zlata obejdou. Pokud Západ nebude potřebovat zdejší ropu, může se vojensky stáhnout z regionu a ten si půjde vlastní cestou. Prozatím to však na mír nevypadá, protože se na něm nedokážou shodnout ani Spojené státy s Ruskem. Rusové na Blízkém chodě především ukazují, že se s nimi musí počítat jako s mocností. A Američané zřejmě trochu nevědí, co vlastně chtějí.

„Podle mě jsou ve stavu souboje vlastního idealismu s vlastním realismem. Jejich idealismus je dovedl k nezřízené podpoře arabského jara. Americký realismus říká, že je-li výsledkem chaos, je potřeba ho zastavit klasickým blízkovýchodním způsobem, to jest, že člověk podpoří nějakého nového vládce. To, co působí nejasnost americké politiky, je, že neustále tyto procesy střídají,“ vyložil svůj pohled na situaci spolupracovník prezidenta Zemana.

O uprchlické krizi se rozhodne v Libyi

Pokud jde o uprchlickou krizi, tak se podle Kmoníčka vyřeší spíše stabilizací poměrů v Libyi, protože z Afriky teď přichází do EU pomalu víc migrantů než z Blízkého východu. Řešením tedy je napomoct jediné vládě k ovládnutí celého území státu a tato vláda pak bude mít důvod být Západu vděčná a zastaví africké uprchlíky ještě na svém území. Podle Kmoníčka je pozdě zastavovat uprchlíky na moři nebo dokonce až v Itálii. Musíme prý začít už v Libyi.