„Veřejná ochránkyně práv soudí, že oddělená kupé ve vlacích určená jen pro ženy nejsou diskriminací mužů. Myslím si, že spíš než o diskriminaci jde o hloupost, ale s tím nesouhlasí např. ekonomka Markéta Šichtařová,“ napsal úvodem Křeček a připomněl Šichtařové slova. Ta se domnívá, že jde o diskriminaci a obává se, že čím dál častěji budou ženy a muži žít odděleně. 

„Šichtařová není sama, nejde totiž jen o kupé, ale o mnohem širší důsledky. Mnozí právníci již vyslovili otázku, zda by bylo diskriminační, pokud bychom zřizovali kupé, do kterých nesmějí nejen muži nebo ženy, ale také kupé, kam jen smějí nebo nesmějí Romové, tělesně postižení, důchodci, rodiny s dětmi a podobně. Je-li ženám z různých důvodů nepříjemné cestovat v jednom kupé s muži – a to byl jeden z důvodů pro tato opatření – pak stejně někomu může být nepříjemné cestovat s Romy (a Romům může být nepříjemné cestovat s členy majoritní společnosti, když vědí, že ta je většinově odmítá), nebo cestovat s rodinami s dětmi (nevychované děti dovedou cestování jiných pěkně znepříjemnit) nebo s důchodci. O tělesně postižených nemluvě,“ dodal Křeček.

Původní text ZDE

Podle něj o nějakou diskriminaci vlastně vůbec nejde, ale je nutné odmítnout zřizovat oddělená kupé ve vlacích z týchž důvodů, z jakých musíme, abychom si zachovali zdravý rozum, odmítnout celé to diskriminační šílenství, které sice pomalu, ale jistě zachvacuje společnost nejen u nás, ale asi celou Evropu.

„Současné módní pojetí diskriminace dnes deformuje celou problematiku lidských práv tím, že prosazováním dříve netušených ‚rádobypráv‘ na odlišná zacházení, staví proti sobě lidi z důvodů věku, zaměstnání, pohlaví, politického nebo náboženského přesvědčení, zdravotního stavu, vzdělání, ale i místa pobytu (Praha a jiné), typu bydlení (vesnice, město), přístupu ke kouření, očkování, k porodům, k výchově dětí, podmínek soužití (se svatbou nebo bez) a tak dále,“ dodal Křeček se slovy, že segregace vede k tomu, že všichni jsme příslušníky některých, často jen ad hoc vytvářených menšin.

Závěrem podotkl, že milovníci diskriminačního vidění světa vytvářejí stav permanentní diskriminace. „A z toho pak plynoucí jakoby potřebu ‚zamýšlet‘ se nad tím, zda to či ono je nebo není ‚diskriminace‘... A to je třeba odmítnout,“ uzavřel Křeček.