Advokátka Jan Zwyrtek Hamplová, odpůrkyně koronavirového testování dětí na školách, v rozhovoru pro server Kupředu do minulosti prohlásila, že školy musejí řešit zásadní otázku. Co udělat s dětmi, které budou při testování označeny za pozitivní.

„Stát nemyslel na řadu jiných řešitelných situací. Když do školy přijde dítě bez rodičů, je tak zvyklé, má to třeba kousek, a najednou mu řeknou: „Hele, Pepíčku, ty se musíš vrátit domů.“ Ale doma není žádný zákonný zástupce. Kdo odpovídá za to, když ho přejede auto? Škola, protože ho nepustila do školy. Takže momentálně je situace taková, že rodiče mají jednu jedinou možnost: nechat dítě doma, postarat se o něj, zajistit mu vzdělávání. Už vznikají komunitní centra, která budou vzdělávat, pomáhat si – a podávat žaloby k soudu,“ doporučila advokátka.

• Celý rozhovor naleznete zde.

Jako máma a babička prý v obecné rovině nemá nic proti očkování, ale zdá se jí, že vakcíny na covid-19 nejsou dostatečně ozkoušeny.

„Ale s tímto očkováním mám problém, protože jsou okolo něho obrovské politické tlaky. A říkám si, co je primární, jestli očkování, nebo jestli se bude brát z východu, ze západu, ze severu nebo z jihu. Podle mě by nám to mělo být úplně jedno, měli bychom mít jasné a věrohodné informace, že to brání covidu. Hovořila jsem o tom s lékaři, kteří říkali, že je to zejména na posílení imunity, ale u zdravých lidí, kteří subjektivně nemají žádné trable, to naopak může poškodit zdraví. Ale říkám, spoléhám se na informace od lékařů, které jsou velmi protichůdné,“ uvedla advokátka.

„Tak si říkám, že se to překotně zavádí. Vím, že se aplikují seniorům a podobně. Já k tomu přistupuji velice zdrženlivě, protože je to na mě moc rychle. Jiné vakcíny se vyvíjely a zkoušely léta. Potom mi velmi vadilo, že tady nebyly přístupné léky, které jinde přístupné byly, podepsala jsem i petici za přístupnost těchto léků. A zde bych se vrátila k tomu, že se strašně moc snažíme o prevenci včetně očkování, očkování je preventivní věc, a naprosto se rezignovalo na uzdravování nemocných. Totálně se rezignovalo na všeobecnou zdravotní péči, byť je zakotvena v ústavě. Už jsem v jiných rozhovorech říkala a psala, že jen v mém okolí, nejsou to masy lidí, jsou tři zanedbané zápaly plic, kdy covid oslabil imunitu. A pak lidem, kteří jsou k těmto nemocem náchylní, zejména s plicními onemocněními, nebylo dodnes vysvětleno, co očkování vlastně znamená. Jestli píchnutí do těla bude zabíjet covid, nebo co to v těle působí,“ pokračovala dál.

Osobně se domnívá poté, co si vyslechla názory některých lékařů, že by děti neměly být očkovány proti covidu.

Samotnou by ji také zajímalo, co se stane ve chvíli, až se někdo odmítne nechat očkovat a přijde kvůli tomu o práci. Takový člověk by se podle jejího názoru mohl obrátit na soud, a je otázka, jak takový soud rozhodne.

„Toto je pro mnohé obrovský risk. Je to výpovědní důvod, který v našem právu neexistuje. Očkování doposud není povinné, a oni moc dobře vědí, proč není povinné. Kdyby bylo povinné, tak stát zodpovídá za všechny důsledky, které jsou s tím spojeny, a toho se bojí. To je pro mě argument pro obrovskou opatrnost proti tomu očkování,“ konstatovala Hamplová s tím, že stát zatím nedokázal zajistit dostatek bezpečných vakcín, takže ani nemůže chtít po lidech, aby se nechali povinně očkovat, např. kvůli požadavku zaměstnavatele.

Podobně je to s testováním. Podle Hamplové nemá zaměstnavatel právo požadovat informace o tom, zda váš covid test dopadl pozitivně, nebo negativně. Lidé to ale zaměstnavatelům prozrazují, protože mají strach, že přijdou o práci.

„Já jsem se na to těšila, ale zatím všichni poslouchají. Neřekla bych, že to je na naší dobrovolnosti. Pokud je někdo vydírán tím, že přijde o práci, tak to není založeno na dobrovolnosti, ale vydírání. Je to otázka jiného právního pohledu,“ konstatovala Hamplová.

„Oni to všichni respektují, protože mají strach o práci, takže je to založeno na strachu lidí, že přijdou o práci, a nebudou moci svou práci vykonávat. A to rozhodně není založeno na právním argumentu. Pandemický zákon se přijímal strašně rychle a nekvalitně, k tomu se možná ještě dostaneme, takže udělali A, tedy, můžeme přikázat zaměstnavatelům testovat. A zapomněli na to, že se musí dát do ruky i právní argument zaměstnavatelům, na základě kterého to můžou nařídit svým zaměstnancům. Takže oni mi jako zaměstnavateli mohou nařídit: ‚Testujte svoje sekretářky.‘ Ale sekretářky, které právo umějí líp než leckteří ministři, řeknou: ‚Dobře, ale máš nějaký paragraf?‘,“ dala příklad advokátka.