Knížák varuje před tendencemi zavádět cenzuru v zájmu vyššího dobra. ,Myslím, že tady je začátek totality – dělání dobra, zachraňování někoho dalšího. Zachraňme sami sebe, pokusme se dát našemu vlastnímu životu smysl. Lidé, kteří záměrně dělají dobro, jsou strašně nebezpeční. Lidé, kteří rozhodují za ostatní, jsou strašně nebezpeční. My máme povinnost pěstovat si svůj morální kodex celý život, do poslední vteřiny, neboť nikdy není definitivní a pořád se může zpřesňovat nebo formovat,“ upozorňuje profesor.

A dává příklad: „Když budeme tady v Praze demonstrovat proti kácení pralesů v Jižní Americe, tak zmůžeme málo. Ale když se budeme starat o svou rodinu, svou zahrádku, své nejbližší a o bezprostřední okolí, které můžeme ovlivnit, tak to má smysl.“

Na druhé straně  říká, že totalita měla dobrou vlastnost v tom, že vychovávala silné protivníky, a s tou generací vymřou také ti silní. „Doba za bolševismu byla hodně kontrastní, takže vedle služebníků režimu rostli i, bych řekl, nezávislí na režimu, a museli být dost silní, jinak by to v té době nevydrželi. A tato společenská otužilost, kterou s sebou tito lidé nesou dál, taky vymírá. Takže vymírá nejenom to negativní, vymírá i to pozitivní,“ pokračuje Knížák.

Moderní doba vyvinula nový otrokářský systém, kterému se říká „granty“. To je strašně nebezpečné, protože stát si usmyslel, že bude podporovat umění, což je to nejhorší, co mohl udělat. „Poněvadž jakmile máte nějaký vztah, berete od něj peníze, cítíte se mu zavázán, dává vám peníze, tak tato společnost stupňuje nároky na věrnost, a počítá s tím, že je nezneužijete. Pokud někdo něco chce dát, měl by to dávat nezávisle tak, že to můžete využít na cokoliv,“ vysvětluje. Souhlasí s tím, že grant je v podstatě „držhubné“.