Do řeči se pustili spíše starší lidé, i když čest výjimkám. Ač počasí předjarní, do zpěvu nikomu nebylo. Těžké téma, nebo akutní dennodenní starosti? Jen stěží jsme našli ty, kteří se s námi podělili o pár vět. I když, výjimka potvrdila pravidlo...

Hejtman Bernard si asi spletl partaj

„Sice mě se už progresivní daň nikterak výrazně netýká, protože jsem v důchodu, ale rozhodně s tím souhlasím, protože v okolních vyspělých kapitalistických státech tato progresivní daň funguje už dávno,“ řekla nám dobře vypadající postarší dáma. „Kdo má vysoký plat, platí více, kdo má nižší příjem, platí míň. Dnes tu máme jednotnou daň, ale zcela jiné peníze odvádí člověk s deseti tisíci a kolik mu zbude, že. A jiný, který má sto tisíc, tak mu zbude mnohonásobně více než tomu nebožákovi s deseti tisíci. Proto jsem pro progresivní daň.“

A co říká na reakce muže z kraje? „Překvapil mne náš pan hejtman Bernard, který proti tomu protestuje a je pro zvýšení hranice až na sto tisíc. Řekněte mi, kolik lidí v kraji bere oněch sto tisíc. Normální lidé tady berou mezi dvaceti až maximálně 35 tisíci a těm bych tu progresivní, tedy nižší daň rozhodně přála.“ A jak se s tím „popere“ střední třída? „Vůbec mi to nepřipadá jako útok střední vrstvy, protože v tom případě nevím, kolik je to lidí. Je to několik podnikatelů, ale běžní pracující a státní zaměstnanci tohoto výdělku nedosahují. Je zvláštní, jaké názory má náš pan hejtman a zdali si tedy nespletl partaj,“ pustila se do sociálnědemokratického hejtmana. „Ministr financí, protože sedí na kase a je velkopodnikatel, tak ten o nějakou progresivní daň stát nebude. Což je pochopitelné vzhledem k jeho příjmům,“ pustila se krátce do Andreje Babiše.

Levicové? Scestné!

Progresivní zdanění je tedy levicové? „Není to komunistický návrh. Na to přišli kapitalisté již před naší vládou – třeba v Německu nebo ve Francii. Zdravotní sestry ani lékaři tady nedosahují těchto částek. Normální průměrný plat sester, které jsou v nemocnicích od nevidím do nevidím, je kolem 22 tisíc čistého. Ony platí příšerné daně. S lékaři to samé. Kdy dosáhne kolem 40 tisíc – maximálně, když má svoji ambulanci a k tomu ještě chodí sloužit do nemocnice,“ konstatovala na závěr dáma.

Ale jiná, o něco starší paní, už nebyla příliš sdílná: „Já nevím. Já bych nedávala nikomu žádné daně, to by bylo nejlepší. Je to nespravedlivé. Ale ti lidi nemůžou za to, že mají větší příjem, copak snad budou kvůli tomu shánět práci s nižší mzdou? Myslím, že je to scestné,“ mávla rukou, jako by odháněla nejen nás, ale i chmurné myšlenky.

To muž v nablýskaném terénním automobilu byl podstatně sdílnější. Vzhledem k tomu, že na někoho čekal, nechal zapnutý motor a pustil se do hodnocení: „Vyhnou se tomu všichni, kdo sedí v Poslanecké sněmovně. Když to bude nad sto tisíc, tak oni do toho nespadnou. Kdyby to bylo na 49 tisíc, tak do toho většina z nich spadne. A doktoři také. Vždyť se jim budou ve státních nemocnicích zvyšovat platy. A tím logicky dojde k tomu, že to, co se jim přidá, tak se jim vlastně sebere a možná se jim ubere ještě o něco víc.“

Slibem neurazíš

„Tohle je volební heslo,“ pokračoval tento evidentně dobře naladěný chlapík. „Jestliže teď přijdeme s tím, že těm, kteří mají hodně, zvedneme daně, aby bylo na potřebné, tak je to předvolební heslo. Je sedm osm měsíců do voleb, takže veškeré tyto stupidní nápady – a bude to gradovat – začnou chodit nyní před volbami, aby bylo vidět, co se všechno dělá pro lidi. My se tady za vás pereme. Když tedy zdaníme ty, kteří mají hodně peněz, tak vám tedy budeme moci dát víc. A teď se vydefinují ty voličské skupiny. Je to tedy populistické, ale nakonec to v praxi uskutečněno nebude? Ví pánbůh! To se nedá odhadnout. Ale je to před volbami. Slibem neurazíš – to je to prvotní. Taky to nemusí projít. Ale nyní se všechny strany budou předhánět, kdo co udělá pro lidi. Teď jsme v tom roce, kdy se konečně lidem může slíbit cokoliv, teď politici zas ty lidi potřebují a začnou vytahovat, co pro lidi všechno udělají.“

Střední třída zašlapaná do země

Při zmínce o střední třídě se však ale rozpálil: „Zmiňujete tady střední třídu, ale když se dělaly průzkumy, tak se přišlo na to, že tu střední třídu dělí od pádu do chudoby řádově dvě nebo tři stovky měsíčně. Průměrného platu. To je tedy střední třída! Když se doma „vysype“ pračka nebo lednička, jestliže bude nějaký problém nebo nedej pánbůh od zaměstnavatele přijde mzda s nějakým zpožděním, většina rádoby střední třídy začíná mít problém.

Spíš bych střední třídu nazval – pracující chudoba. Protože ta už tady de facto neexistuje, tu jsme vymlátili. Buď lidi pracují v montovnách nebo na ouřadech. Hromada lidí do firem chodí a prská bacily, protože si nemůže dovolit být doma nemocná. Pak přijdeme s chřipkovou epidemií! Musíme dát děti do mateřské školy, musíme je hodit do školy, protože nemáme čas s nimi být doma, protože dotyčná paní nemůže nechodit do práce. A pak se to roznese. A to je důsledek toho, že lidé už nemají rezervy a jedou na doraz,“ postěžoval si, 

A zabrousil na další téma: „Všichni se dívají spatra na to, jak tady v Plzni běhají po městě bezdomovci a přespávají v parcích, když nejdou do nějaké charity, ale když si uvědomíte, že se vám může najednou stát, že vám vypadne pár stovek a jste tam... Najednou nemáte na tramvaj a buch – chytne vás revizor a už to jede. Hodí se to do exekuce, přibalí se k tomu šest sedm tisíc navíc, začnou oblepovat majetek, jste v nějakém registru, čili se nedostanete na půjčku. Teoreticky vás může kádrovat i ten, který vám pronajímá byt. A najednou jste na dně. A čím víc lidí bude na dně, tím horší bude to, až se někdo naštve – a pak už stačí málo. Ti nízkopříjmoví lidé nebo skupiny pak už nemají co ztratit,“ pozvedl obočí mnohovýznamně a dlaní naznačil rychlý proces přes hrdlo.

Bohatým brát a chudým dávat

„Tím, že budeme bohatým brát víc peněz, tak tím budeme snižovat schodek státního rozpočtu? Já se domnívám, že nikoliv. Bez ohledu na to, jak tato země ekonomicky pojede, tak stejně nám to nestačí, a proto si půjčujeme. Jaký má tedy smysl zvyšování daní? To je čistě jen pro volby. Potřebujeme mít heslo, jak se staráme o lidi, a protože závist je poměrně populární lidská vlastnost, řekneme ano, tak těm, kteří vydělávají hodně, tak jim sebereme peníze proto, abychom měli tady pro vás, kteří máte málo. Ale k těm se to nedostane. To jsou všechno zástupná témata. Řešit průšvihy, co se týká zdraví lidí, potravin, nebo prodejních řetězců... To jsou témata, která by se měla řešit, ale nikdo nic. Maximálně, když nějaký řetězec sponzoruje něco ‚Z darů naší země‘ a jmenuje se tak nějak podivně německy, což je na můj vkus silný kafe,“ odplivl si a práskl s dveřmi.

Nevyléčit. Jen udržet...

„Tady se ‚vyrábí‘ jenom proto, aby se zisky přehazovaly do zahraničí. Dnes je cílem zdravotnictví člověka vyléčit – nebo léčit? Rok od roku se spotřebovává víc a víc léků, ale to není o tom, že bychom ty lidi chtěli léčit a že cílem doktora má být vyléčený člověk. Ne. Cílem doktora je člověk, který si jednou měsíčně přijde pro svoje prášky. Ty se mu nacpou a díky tomu se my všichni máme dobře, protože nám stoupá HDP. Co je dneska u zubaře zadarmo? To, že se posadíte do křesla a maximálně, že vám vyrve zub „na pojišťovnu“. Všechno ostatní už je o příplatcích. Najednou zjistíte, že na to lidi nemají. Všimněte si, kolik lidí má zkažené nebo vypadané zuby. A jsme u toho. Tady na to není ze společné kasy. Kdo na to má, je v pohodě, kdo ne, má smůlu, bez ohledu na to, že si platil celý život zdravotní pojištění, ale na to se už dneska nevztahuje. Stát by se měl starat o to, aby co nejvíc lidí bylo zdravých, ne do nekonečna  léčených. Ale to by se musela změnit politika,“ dokončil svoje sáhodlouhé vyznání a důstojně se chopil volantu. Uprosit ho, aby se nechal „vyblejsknout“, to se nám tedy nepovedlo. To nebyl člověk, který se chce někde někde objevovat.

Obličej vám neukážu. Foto: Václav Fiala

Babiše na ně!

Avšak paní neurčitého věku, táhnoucí těžký kufr, se za cigárko vyfotit nechala – ovšem jen s hučkou přes obličej... Sedíc nedaleko plzeňské radnice, u morového sloupu a jedné z vyhlášených „technokašen“ jen huhlala, že něco takového jako daně jsou jí zcela u ...

Jestli to byl její partner či jen náhodný kolemjdoucí, nevíme, ale ten urputně prohlásil: „To je složitý a já tomu nerozumím. Socani i ódéesáci jsou tady v Plzni jedna pakáž. Ale ANO, to za nás bojuje. Babiše na ně! Jen ať jim to utáhne, už se to vrací, jak se říkalo o těch opaskách, jak si je budeme utahovat a my jsme se tomu smáli. A teď bych si to klidně utáhl. Kvůli Babišovi určitě!“

Prýštila z něj oddanost a obdiv, ale další slova už nešla reprodukovat, protože to bychom tu měli velkou zprávu morseovkou – o mnoha tečkách a nějaké té čárce...