V Sametovém speciálu DVTV se objevila další z hlavních tváří revoluce z listopadu 1989. „Během revoluce oslavil dvacáté třetí narozeniny, stal se jedním z řečníků u Samsonovy kašny na českobudějovickém náměstí, a mluvil tak k padesátitisícovému davu,“ tak uvedla Drtinová Martina Ehrlicha, studentského aktivistu z listopadu 1989, jenž v současnosti působí jako starosta Mokrého Lomu.

Na úvod se Daniela Drtinová hosta zeptala, zda chvíle z listopadu 1989 byly ty nejvíce dramatické v jeho životě. „Určitě to byly chvíle, na které se nedá zapomenout. Ty dva měsíce mi daly do života tolik zkušeností a zážitků, že za zbytek života jsem je skutečně neměl,“ odpověděl Ehrlich. O revolučních událostech se dozvěděl díky Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky. „Ale to jsme věděli o tom zásahu na Národní třídě. Co se týče stávky, tak to bylo docela nejasné,“ vysvětlil s tím, že v pondělí někdo šel do školy, někdo nešel a někdo jel do Prahy. „Blbci, proč nestávkujete. V Praze všichni stávkují,“ spustili ti, kteří se vrátili z Prahy zpět do Budějovic. „Takže my jsme se sebrali, šli jsme do menzy a tam jsme založili stávkový výbor a začali jsme stávkovat,“ zavzpomínal si Martin Ehrlich.

Drtinová se tázala, jak to bylo dál. Zmínila, že první větší demonstrace proběhla až 21. listopadu. „My jsme začali stávkovat, ale nejdříve jsme museli vůbec vymyslet, co to je. Každý asi ví, že před třiceti lety jsme na tom byli technologicky jinde. Jediný, co jsme se mohli dozvědět, bylo z televize nebo z novin, telefony byly, ale nikdo nevěděl, komu se dovolal a zda mu na druhé straně někdo lže, nebo nelže, tak ty jsme neměli do Prahy na studenty. My jsme si sedli a vymýšleli, co to je stávka, co to je stávkovat, co to znamená. Co máme dělat, co máme chtít, co nemáme dělat. A co s těmi 2 000 studentů, co bylo celkem na fakultách v Českých Budějovicích,“ popisoval tehdejší situaci.