Švihlíková míní, že z ekonomického hlediska je hlavní otázka, jakou roli chce Rusko hrát ve světové ekonomice. Podotkla, že na tuto odpověď by měla odpověď znát hlavně ruská vláda. Ve srovnání s Čínou je pak Rusko velmi zaostalé, zejména pokud jde o technologie.

„Ale zase na druhou stranu skutečně žijeme pořád ve světě, který není duchovní, ale materiální. To znamená, že pořád tyto věci musíme nějakým způsobem vyrobit, a pořád potřebujeme jak fosilní paliva, tak další – třeba kovy, které se používají v průmyslu, hnojiva, a tak dále,“ podotkla ekonomka. Bude prý záležet na tom, jakou formu bude mít partnerství s Čínou.

„Vidíme, že Čína není úplně nadšená z toho, že by v této situaci měla nějak intenzivně pomáhat Rusku, ale na druhou stranu se nestaví proti němu. Ale že by tam byla nějaká silnější ekonomická výpomoc, to úplně nevidíme, a spíš je to hodně dané byznysově,“ usuzuje ekonomka a dodává, že vztah nebude rovnocenný.

Hlavní u Ruska ovšem bude, zda bude mít dostatečnou populační základnu. „Největší bohatství každé země není paladium, ani ropa a zemní plyn, ale lidé na daném území,“ pravila ekonomka. Rusko si podle ní bude muset najít svůj model rozvoje, stejně jako si ho našla Čína nebo Singapur či Jižní Korea.

„Ale Rusko v tomto prozatím nebylo úspěšné, čímž nechci zpochybňovat jeho strategický globální význam z hlediska surovinové základny, včetně vývozu pšenice, hnojiv a jiných zásadních věcí. Ale nevidím to jako úplně ideální cestu pro návrat k plnohodnotné velmocenské pozici, pokud nepočítám vojenskou pozici, což není můj obor, takže to nejsem schopna hodnotit, ale ekonomicky velmoc vypadá jinak,“ podotkla.