Švihlíková prý počítala s tím, že jednání o rozpočtu EU a o pomoci členským státům postiženým koronavirem budou dlouhá a obtížná. Předpokládala, že budou obtížná natolik, že se uskuteční ještě jeden summit, protože už před startem jednání bylo jasné, že jednotlivé země jedou na summit se značně odlišnými stanovisky.

Na jedné straně podle ní stálo jižní křídlo EU, kde byla Itálie, Francie či Španělsko a na staně druhé stál spořivější sever.

Ale kdo se tedy nakonec stal vítězem dlouhého summitu? „Bude záležet na tom, jak se ta dohoda bude naplňovat. Ten časový horizont je poměrně dlouhý,“ upozornila ekonomka.

Samotnou ji prý zarazilo, že dosud vlastně není jasné, do čeho přesně dojednané miliardy půjdou. „Téměř vůbec se podle mě nediskutuje o tom nejhlavnějším – to znamená, do čeho ty peníze mají jít. My víme, že tam je balíček na digitalizaci a zezelenání ekonomiky, ale to je 30 procent. A v tuhle chvíli my nevíme, jak využít ten zbytek,“ upozornila Švihlíková.

Ekonomka vidí dvě možnosti. Oněch 70 procent peněz může být využito na ochranu stávající podoby ekonomiky nebo na proměnu ekonomiky. Sama by horovala pro druhou cestu, neboť je přesvědčena, že do některých chřadnoucích odvětví nemá cenu lít peníze, protože je stejně čeká zánik.  

Zánik prý čeká např. hotely, jak je známe dnes. Domnívá se, že bychom měli peníze raději lít do digitalizace. „Když jsem viděla, že na úřadech se dělají excelové tabulky ručně, tak jsem si říkala, že to snad není možné. A ono je,“ kroutila hlavou.