Vojtěch Bednář zdůraznil, že nejde zdaleka jen o pražskou náplavku, tedy dobře viditelné místo, které se dobře fotí a do kterého se každý velice rád opře. Obává se, že něco podobného se děje napříč Českou republikou – vysvitlo sluníčko, lidé se vydali na procházku a přitom nedodržovali všechna omezující opatření, která by dodržovat měli. Nejde však pouze o to, že nemohou doma vydržet, problém je složitější: „Když máme respektovat nějakou autoritu a nějakou vládu, tak zda to uděláme, nebo neuděláme, je kombinace faktorů. Jedním z faktorů je, jak vnímáme závažně riziko, druhý faktor jsou vnější vlivy a třetí naše vlastní potřeby. Když se tyto faktory potkají ne úplně šťastně dohromady, lidé začnou požadavky, které jsou na ně kladeny, v zásadě ignorovat,“ vysvětlil. 

Ukazuje se dysfunkce opatření

Podle sociologa je důležité dodat, že nejde ani o postavení do tvrdé opozice nebo způsobování zla. Češi se chovají tak, jako kdyby se jich opatření a omezení netýkala, a důsledkem je množství lidí a jejich chování například na náplavce, ale i na jiných místech České republiky. Právě zmíněné tři faktory se sešly a navíc nejsou jediné. Patří sem i dlouhodobé uzavření v domovech, omezení pohybu podle hranic okresu, což je v případě Prahy v pěkném počasí komplikovaná záležitost. A tak prostě hledali cestu, jakým způsobem mohou uspokojit potřebu být venku a nějak se rekreovat. „To vede k tomu prvotnímu, že vyjdou ven, začnou se shlukovat a sekundárně se začnou nabalovat další jevy, které jsou negativní. Objevují se s točeným pivem v ruce, vesele konzumují alkohol a dělají celou řadu věcí, které by dělat neměli, a samozřejmě také nedodržují nošení respirátorů a podobně,“ vysvětlil Bednář s tím, že takové chování je poměrně dobře předvídatelné a svým způsobem ukazuje na dysfunkci zavedených opatření. Právě v jejich důsledku dochází k podobnému chování, kterým mohou riziko zvýšit či způsobit.

Bednář se navíc domnívá, že jsme v České republice právě svědky takzvané osvěty strašením. „Nebezpečí koronaviru je vysvětlováno opakovaně a mám trochu podezření, že jedním z důvodů, proč se chovají tímto způsobem, je příliš velké mediální strašení. Existuje něco, čemu se říká osvěta strašením, a spočívá v tom, že chcete přimět lidi, aby se chovali, jak je pro vás správné, tím, že jim budete ukazovat nejhroznější hrůzy, které si dovedete představit. Jenže to funguje jen do určité míry zátěže lidí. Když je zátěž překročena, pak místo, aby nadále poslouchali, vás prostě začnou ignorovat.
Začnou ignorovat to strašení i to, před čím se straší. Budou se chovat opačně, než chcete a očekáváte,“ popisuje jev osvěty strašením pro ParlamentníListy.cz pedagog a publicista. Už delší dobu se mu prý zdá, že jde o případ Česka, což způsobuje snižování sociální adherence, a to vede zase k plné náplavce.