Jistě si nemůžeme myslet, a myslím, že díkybohu si to snad nikdo ani nemyslí, že by situace byla růžová. Není. Má třaskavý potenciál a takovou dynamiku, že další vývoj nikdo nedokáže seriózně odhadnout, natož předpovědět. Tím spíš ale musíme zachovat klid a s tím i schopnost konat,“ dodal s tím, že potřebujeme skutečné lídry, ne hysteriky.

„A od těch nejnebezpečnějších jsme v souvislosti s bezprecedentním migračním pohybem slyšeli, že se přes naše území převalí nezadržitelná lidská spousta, že je to neodvratné… Ale obrátíme-li se od emocí k empirii, tak z Blízkého východu jsme sem zatím dopravili 106 migrantů, notabene křesťanů, a z nich 34 vzalo nohy na ramena hned a dalších 27 později. Teď naši někde v Sýrii pečlivě vybrali sedm lidí a tři raději do letadla směr Česká republika ani nenastoupili. To je důvod k panice? Nebo vám to tak přijde?“ otázal se Horáček.

Původní text ZDE.

„K tomu, aby někdo chtěl být prezidentem… To může chtít jedině psychopat. To potřebuje obrovské ego, protože to, že to někdo chce, není pro mě dobrý signál. Ale jsou situace, kdy člověk nechce, ale musí. Někdy jsou prostě situace, kdy nechcete jít k zubaři, ale musíte, a je možné, že taková situace za necelé dva roky nastane,“ podotkl k vlastní kandidatuře na hlavu státu Horáček. 

„Když nad tím přemýšlím racionálně, tak mi to přijde jako úplná hloupost. Když ale vidím, kolik je tu despektu vůči tomu, o čem moje generace kdysi snila, tedy že se znovu stane součástí euroatlantické civilizace, despektu ke vzdělání, despektu k víře v sebe, despektu k demokracii, despektu k hodnotě jednotlivce… Přiznávám, že mám dilema. Bude-li takový krok nezbytný, vyloučit ho nemůžu,“ uzavřel.