Dneškem vstupuje v platnost takzvaný Digital Services Act – DSA, což je nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie o takzvaném jednotném trhu digitálních služeb. „To je záležitost, která se projednávala poměrně dlouho. Už jsme o ní v Parlamentních listech před časem také informovali s varováním, které se nyní potvrzuje. Pod haldou vzletných slov o ochraně trhu a ochraně koncového uživatele internetu se skrývá poměrně docela transparentní cenzura. Proti Digital Services Act hlasovali pouze europoslanci za SPD, tedy David a Blaško, ODS a paní Konečná z KSČM se zdržely. Všichni ostatní, to znamená Piráti, TOPkaři, STANaři a tak dále, byli pro tuto cenzuru. To znamená, že ti nesou odpovědnost za její následné uplatňování i v našem právním řádu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Podstatou nařízení je, že podřizuje jurisdikci Evropské unie velké provozovatele typu Facebook, typu X a podobně, a jejich odpovědnost za obsahy, které se na jejich sítích vyskytují. Samozřejmě jde o to zlikvidovat a vycenzurovat názory, které nejsou příznivé k dnešnímu progresivistickému vedení Evropské unie a řady evropských států, jde o to potlačit veškerou diskuzi, veškerou demokratickou debatu a veškerou polemiku o tom, kudy a jak by se měla Evropa a její státy dále ubírat. Je to něco, co neznáme ani z kontextu času Sovětského svazu a jeho satelitů. Tehdy samozřejmě platila přísná cenzurní pravidla. Byly úřady typu Federálního úřadu pro tisk a informace, který prověřoval následnou cenzurou vydané tiskové nebo mediální obsahy. U mnoha autorů vedl z existenčních důvodů a obav k autocenzuře, což byl stav silně nedemokratický,“ připomíná mediální analytik.

To by nevymyslel ani Havel křížený s Járou Cimrmanem

Ale aby nějaký nadstát, třeba Sovětský svaz, vytvořil zákon na úrovni DSA platný pro všechny satelity, aby je podřídil sovětskému právu ve smyslu uplatňování nějakých cenzurních zásahů, to jsme tady opravdu neměli. „V tomto ohledu tedy ‚eurosojuz‘, jak říkají Rusové, ten původní ‚sojuz‘ opravdu trumfuje. Není však sebemenší důvod k nějakému žertování či zlehčování, protože je vše nachystáno pro situaci, že cokoliv se někde v Evropské unii posoudí jako škodlivé z jakéhokoli důvodu, bude označeno nebezpečným a bude povinně odstraněno všude. Jako rizika jsou jmenována například ‚skutečné či předvídatelné nepříznivé dopady na občanský diskurs‘. Co je to předvídatelné? Kdo bude předvídat ty takzvané nepříznivé dopady na občanské diskurs? Co jsou to nepříznivé dopady na občanský diskurs? Je to jenom to, že se vnese do diskursu debata a polemika o nějakých oficiálních pravdách? To je to riziko ten nepříznivý dopad? Samé vágní, neurčité, nejisté formulace, které umožňuje tisíc a jednu interpretaci,“ míní Petr Žantovský.

Dalším bodem, to vypadá vskutku půvabně, je ochrana před závažnými negativními důsledky pro tělesnou a duševní pohodu osob. „To je – s prominutím – formulace, kterou by nevymyslel ani Václav Havel křížený s Járou Cimrmanem. Tělesnou a duševní pohodu osob. Tak když se dívám na zprávy ČT a vystupuje tam někdo z naší vlády a já přitom pociťuji silnou duševní nepohodu, tak si můžu stěžovat Evropské unii, aby zasáhla, protože tu někdo produkuje nějaké veřejné obsahy, které vyvolávají duševní nepohodu? Já myslím, že bych měl! Tímto by se mohl nějaký právník nebo organizace typu Společnosti pro obranu svobody projevu, která je ostatně dnes jediná formální organizace tohoto typu, eventuálně zabývat, co to je duševní nepohoda, proti níž je zaměřen i ten akt DSA,“ podotýká mediální odborník.

Diktaturní superstát, který nesmí mít dlouhého trvání

Je to další přiškrcení svobod evropských občanů po aktech typu European Media Freedom Act z loňského roku. „A to v situaci, kdy bychom měli evropské občany spíše posilovat v jejich pocitu náležení ke společnému prostoru a ke společné historii, která nás spojuje. Možná je to už to jediné, co nás v Evropě spojuje. Bohužel, za to mohou pochopitelně administrativní opatření nebo orgány v Bruselu a ve Štrasburku. Je to katastrofální diktaturní superstát, který nemůže a nesmí mít dlouhého trvání. Jeho rozpad bude ovšem znamenat nepochybně obrovský ekonomický a jiný rozvrat, který může být provázen i válečným konfliktem. To všechno je možné. Při rozpadu podobných superstátů jako Sovětského svazu nebo v menším rozměru bývalé Jugoslávie k nějakým konfliktům dochází. Je to neblahá budoucnost, kterou jsme si způsobili sami tím, že jsme je tam zvolili,“ tvrdí Petr Žantovský.