Dvouhodinové odpolední akce se zúčastnila dvacítka posluchačů. Hostem dne byla mladá rakouská sociálnědemokratická politička z Vídně Katrin Glöselová, novinářka Zuzana Lizcová, která  vystudovala mezinárodní teritoriální studia a německá a rakouská studia Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK v Praze, a přítomen byl také Radek Buben z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy  – střediska iberoamerických studií. První část z této akce již ParlamentníListy.cz zveřejnily ZDE.

Odmítači bez alternativy, s příklonem k Rusku

První otázka byla od mladé ženy: „Co se těm lidem nelíbí na EU? U nás se nelíbí, že nám něco diktuje. To se mi zdá jako paradox.“ Katrin Glöselová reagovala slovy: „AfD jde v kritice EU nejdál. Jim nejde o to, aby byla EU třeba demokratičtější, že by ji chtěli změnit, zlepšit, aby byla svobodnější a volnější. Z pohledu sociální demokracie, levice, je samozřejmě mnoho, co se dá kritizovat, co se dá zlepšovat, ale pravicoví populisté, například FPÖ, odmítají celou ideu EU, že země spolupracují, že je něco nadnárodní. Pro Německo a Rakousko toto platí. Oni nenabízejí žádnou alternativu. Například se přiklánějí k Rusku. Říkají, že v EU nedokážeme realizovat naše požadavky, tak se rozhlédneme, ke komu bychom se přiklonili, k těm, kteří smýšlejí stejně jako my, a to není demokratičtější, lepší systém.“ Pravicovým populistům podle mladé vídeňské sociální demokratky nejde o to něco zlepšit, ale paušálně odmítnout.

Pak ještě připomněla čerstvou publikaci: „Pravicový populismus a jeho propaganda, to byla studie z roku 2017, jak se projevují. Celých 43 procent se vyslovilo pro silného muže jako vůdce. Šlo o to, že demokracie, jako je dnes, podle nich nemá smysl, není efektivní a tento systém chceme nahradit vládou silného muže. Je to myšleno tak, že nevěří vlastní vládě, řeknou, že to je ta vláda, která spolupracuje s Bruselem, s EU; a zas jde o to samé. Tedy pořád se snaží zničit legitimitu vládnoucích elit a vlády,“ konstatovala varovně Glöselová.

Ke slovu se pak přihlásila novinářka Zuzana Lizcová: „V českém kontextu se populismus nachází prakticky ve všech stranách, a vůbec se to nediskutuje. To znamená, že populistické tendence jsou v mnoha stranách, i v těch demokratických, a vůbec se to tak nevidí a nemluví se o tom, že bychom byli populisté ve smyslu demokracie. Vůbec se tu neděje to, že by chtěl někdo sebrat moc nebo sílu populistické straně.“

Od populismu k trumpismu

V obou zemích je podle Lizcové velmi dobrá kvalita života, pokud jej člověk srovná s okolním světem. Rakouský příklad nám dobře ukazuje na to, že populismus není případ, který je přechodný. Může ve společnosti působit dlouhodobě. „V Rakousku funguje tento takzvaný třetí politický tábor už od poválečných let a vyvinul se postupně především díky osobě Jörga Haidera v populismus současného typu. Dobře sedí slova švýcarského politologa, který říká, že populismus je stínem demokracie. Že je to fenomén, který nejde proti systému jako takovému, ale snaží se zachytit voliče či občany, kteří se necítí být zastoupeni tradičními politickými stranami. Myslím, že Rakousko je velmi zajímavé i v tom, že vidíme, že tam podle mého názoru populismus zesílil v poslední době, protože je tam poměrně dlouhou dobu nespokojenost s vládou velké koalice a občané touží po nějaké změně. U nás je tento fenomén zesílený tím, že je tu obecná nespokojenost v celkem širokých vrstvách obecně s vývojem politiky po roce 1989, a myslím si, že i z tohoto důvodu v řadě dalších oblastí, jako je třeba důvěra v instituce, která mi připadá klíčová, je Česko na tom hůře než Rakousko,“ konstatovala poněkud obšírněji žurnalistka. „Myslím si, že je celkem legitimní příspěvek, který vyšel na serveru Politico, který konstatoval, že Česko ze všech sledovaných zemí je jako by zemí nejnáchylnější k vládě trumpismu.“