Jaroslav Bašta má za to, že studium české historie, ale také studium českého jazyka může být velmi poučné. Stačí se podívat, kde se vzalo české slovo „průšvih“. Chceme-li rozkrýt historii tohoto slova, musíme se podle Bašty vrátit do roku 1914 k tzv. Švihově aféře. Politik České strany národně sociální Karel Šviha byl obviněn, že rakouské policii donáší na české vlastence. Média tohoto politika brzy odsoudila. Švihova aféra plnila stránky zdejších novin až do vypuknutí první světové války.

Aféru rozpoutaly Národní listy. Politik Karel Šviha se tehdy vzdal všech svých politických funkcí a tyto noviny zažaloval pro šíření lží, ale jeho pověst byla zničena. Až v roce 1917 pozdější prezident T. G. Masaryk zapochyboval veřejně o Švihově vině. Když byly po skončení první světové války otevřeny rakouské policejní archivy, ukázalo se, že Karel Šviha na popud následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este pracoval na reformě monarchie, která se prý měla proměnit v Rakousko-Uhersko-Česko. Finance na projekt reformy monarchie plynuly přes policejní fondy.

Tento plán však nesměl být za žádnou cenu prozrazen. Šviha skutečně nic neprozradil. Pravda vyšla najevo až po skončení první světové války, kdy už byl František Ferdinand d’Este několik let mrtev a Rakousko-Uhersko už neexistovalo.

„Zvláště varovné je pak ještě jedno poučení z historie – na jaře 1914 noviny ve všech evropských zemích se dlouze rozepisovaly o možnosti vypuknutí velké války, jenom v Čechách to nebylo aktuální téma. Všichni se věnovali jen Švihově aféře. O pár desítek let později básník František Halas popsal princip činnosti médií dodnes platnými slovy: ‚smlčují hlavní, medují vedlejší...‘ Svou báseň končí slovy ‚tatrmani, tatrmani‘. Co k tomu dodat? Je to průšvih,“ uzavřel Bašta.

• Celý článek naleznete zde.