Jako každé jiné normální město i Aleppo bylo podle Spencerové před válkou zásobováno plynem či ropou prostřednictvím plynovodů a ropovodů. „Pak začala válka, většinu syrských ropných zdrojů – kolem Rakká a Dejrizoru na východě země – obsadil Daeš a ovládá je dodnes, další rebelové snažící se o obklíčení Aleppa s železnou pravidelností vyhazovaly do vzduchu plynovody, až přestalo smysl je neustále a s nasazením života opravovat, a tak pohonné hmoty, paliva a vlastně veškeré zboží musely do města po silnici. Nebo se o to řidiči kamionů alespoň pokoušeli,“ popisuje Spencerová. Na stovce posledních kilometrů před Aleppem napočítala podle svých slov tři zničené tanky a jedno BVP, ale zato stovky a stovky na kostru ohořelých kamionů, které džihád do města, které neovládal, prostě nepustil.

„Dnes je sice transport o něco bezpečnější a vojensky se situace otočila zcela, ale vše do syrského Aleppa stále ještě putuje po silnici. Nicméně, město má dnes i s vnitřními uprchlíky asi pět milionů obyvatel a kolony cisteren a dalších kamionů zachraňují jen ty nejnutnější potřeby,“ popisuje Spencerová. Elektřina podle ní funguje jen pár hodin denně, na benzín se stojí stovky metrů dlouhé fronty, internet většinou nefunguje. 

„Proto mě nepřekvapila chladná zima v mramorem obložené hale pětihvězdičkového hotelu, který před válkou, s tureckými vlastníky, býval Meridienem. Odtud měl odstartovat konvoj ministerstva informací, který nás – asi dvacítku novinářů z Evropy a Japonska – měl vyvézt do osvobozeného východního Aleppa, konkrétně do čtvrti Hanáno. Čekání si zpestřujeme výjezdem na střechu hotelu, odkud by se daly pořídit hezké snímky Aleppa, tedy pokud by ho už v půl deváté ráno před slunečními paprsky nezahaloval prašný oblak,“ zmiňuje své zážitky Spencerová. Neustále prý slyší vzdálené dunění syrských děl. „Ale pak na zlomek vteřiny zazní cosi jiného, svištivého, a kousek nalevo pod námi zaburácí ohlušující exploze. Džihádisté granátometem zasáhli školu o dvě ulice vedle. Naštěstí byla prázdná. Nevěřícně jsem jako na talíři sledovala stoupající oblak černého dýmu, kolem něhož v kruzích létalo hejno poplašených holubů. Surrealistické symboly míru. V tu chvíli dopadl další granát napravo od nás, ale tentokrát přece jen o něco dál,“ píše. Asi za čtvrt hodiny pak dopadl další granát. 

Po chvíli se odkudsi ozvaly dávky z těžkých kulometů a samopalů, nad hlavami nám prolétlo letadlo. Dochází mi, že z ‚výletu‘ do Hanána nic nebude,“ ví analytička.

„Místní okamžitě stáčejí řeč na příměří. Proč ho Rusové s Američany uzavřeli, když je džihád už morálně smířený s koncem, zbývá mu nějakých pět procent území a drtivá většina civilistů, tedy pár desítek tisíc lidí, už z oblasti vyšla? Už delší dobu se objevuje konspirační teorie, podle níž tím Rusové dávají Američanům čas, aby z východního Aleppa stáhli své poradce. Ale to prý nedává moc velký smysl. Pašeráci do východního Aleppa pravidelně džihádu dodávají munici, zbraně, léky i potraviny, takže kdyby někdo chtěl nepozorovaně odejít, může to udělat kdykoli, tedy i bez příměří, a klidně i s počítači a stohy dokumentů, které je třeba utajit. A proč Rusové najednou tvrdí, že žádnou dohodu s Američany o odchodu al-Káidy a dalších džihádistů z Aleppa neuzavřeli? A proč Obama zrovna teď povolil vyzbrojování džihádu v Sýrii? Proč má všechno to zdejší zabíjení, umírání a strádání pokračovat dál?“ klade závěrem otázku Spencerová. 

Původní text ZDE.