Na území Kosova to opět vře. Tamní Srbové odmítají nadále trpět teror kosovsky-albánských úřadů a jejich představitelé opustili veškeré instituce včetně policie. Důvodem je rozhodnutí kosovského premiéra o nutné přeregistraci vozidel na SPZ s označením “Republika Kosova” a tresty pro ty, kteří to neudělají v podobě drakonických pokut nebo zabavování aut. Tento krok je přitom proti dohodám, které dříve podepsal Bělehrad i Priština pod patronátem Evropské unie.

Kosovští policisté srbské národnosti proto jednotně vystoupili a oznámili, že nehodlají nesmyslně trestat vlastní lidi, před kamerami sundali uniformy a konstatovali, že se nebudou podílet na teroru vůči vlastnímu lidu. Podobný krok učinili i srbští politici a úředníci pracující v institucích kosovsko-albánského režimu. 

Pozoruhodné je, že od kroku s údajně nutnou přeregistrací odrazovala Prištinu jak Evropská unie, tak Spojené státy. Albin Kurti, kosovský premiér, ale na nic z toho nedbal. Paradoxní je, že zatímco požadavkem na výměnu registračních značek vozidel porušuje prištinský režim ratifikované dohody s Bělehradem, odmítá zároveň naplnit zbylé dohodnuté body, jako například umožnit zformování Společenství srbských okresů na severu Kosova a Metohije. Od okamžiku podpisu předmětné Bruselské dohody uplynulo již téměř deset let. Bělehrad svou část dohod dávno naplnil, Priština nikoli a ještě navíc zbylé body nyní porušuje. 

K tomu všemu stále roste tlak na Srbsko, aby své vztahy s tzv. státem Kosovo “normalizovalo”, což v normální řeči znamená, aby uznalo Kosovo za samostatný stát. Nedávno přišla tzv. Francouzsko-německá iniciativa, kdy prezident Macron a kancléř Scholz srbskému prezidentu Vučićovi navrhli, že prý nemusí formálně Kosovo uznávat, ale stačí, když nebudou blokovat jeho přijetí do OSN. Za odměnu by prý Srbsko získalo urychlené přijetí do EU a velké finanční investice. 

Na to srbští představitelé reagují v několika bodech. Jednak pokud by Bělehrad aktivně připustil přijetí Kosova do OSN, jehož členy jsou pouze suverénní a uznávané státy, bude pro něj de facto znamenat, že existenci takového státu uznává a na to Srbové nikdy nepřistoupí. Za druhé pak zaznívají varování, že EU a Západ v minulosti lákali Srbsko, že pokud učiní různé vážné ústupky, dostanou za to odměnu ve formě přijetí do EU, pokrok v přístupových rozhovorech nebo finanční injekce. Jak řekl staronový srbský ministr zahraničí Ivica Dačić, tyto dohody nebyly nikdy v případě Západu dodrženy a místo “odměny” přišly jen další požadavky. Srbsko tedy na základě rozhodnutí Rady pro národní bezpečnost francouzsko-německý návrh razantně odmítlo. Z Bělehradu v těchto dnech zní, že Srbsko čelí největšímu nátlaku od roku 1999, kdy bylo bombardováno.

Do toho se potvrdila podezření, že byl nedávno připravován atentát na prezidenta Vučiće, který měl zařizovat jeden z vůdců dnes již z větší části pozatýkaného a souzeného mafiánského gangu Belivuk. Atentátníkům měla být předána částka ve výši 5 milionů eur, aby vraždu vykonali. Existovaly prý dva plány. První varianta byl odstřelovač, kdy policie zmapovala i místo tréninku se sniperskou puškou. Záložní variantou měly být výbušniny, které by byly nastražené v místech, kudy na veřejné akci bude prezident procházet. Plánem bylo ochromit vedení země a dosadit k moci některé opoziční představitele, kteří by nechali činnost kriminálního gangu kvést. Akci překazili srbské tajné služby, hrozba prý ale ještě nepominula.