Pomalu vyprchávají vášně, které vyvolal červnový výsledek britského referenda o vystoupení z Evropské unie. Jaký postoj ke členství Spojeného království v EU jste v době hlasování zastával vy a čím jste byl nejvíce ovlivněn?

Brexit byl a zůstává hlavním tématem konverzace. Sám za sebe jsem se snažil nebýt v rozhodování ovlivněn emocemi nebo kampaněmi a nakonec jsem se rozhodl volit pro Brexit. Hlavní motivací pro mě byl stav a směřování Evropské unie. Sílící centralizace spojená s omezováním suverenity členských států, tendence silných prosazovat svou vůli přes odpor slabších, sílící byrokracie na úkor demokracie. Předpokládal jsem stejně jako řada mých prátel, že by případný Brexit vyslal do Bruselu silný signál k reformě a změně kurzu. To se tedy, bohužel, nestalo.

Takový David Cameron hned druhý den ohlásil rezignaci svou i své vlády – gesto hodné velkého politika a gentlemana. Politické kultuře by se zkrátka měli mnozí od Angličanů učit. Trochu naivně jsme očekávali, že rezignuje i pan Juncker a celá Evropská komise. Místo toho se někteří začali k Británii chovat jako ke zlobivému puberťákovi. To jen potvrzuje, že Evropská unie v současné podobě není schopna sebereflexe. Mnohé Brity, kteří původně hlasovali pro setrvání v Unii, tento postoj přivedl do tábora Brexitu.

Na tomto místě opět musím uvést, že všechny názory vyjádřené v tomto rozhovoru jsou mé osobní a nereprezentují názory, mínění nebo postupy mého zaměstnavatele.

S jakými reakcemi na rozhodnutí o Brexitu jste se po referendu ve svém okolí setkával?

Reakce se lišily podle toho, jak kdo hlasoval. Řada přátel z našeho okolí byla upřímně zklamaná, někteří dokonce plakali. Za prvé takový výsledek nečekali, za druhé se obávají těžkostí, které s sebou přinese blízká budoucnost. „Brexiteers“, tedy ti, co hlasovali pro Brexit, naopak zažívali euforii, protože v Brexitu vidí příležitost a těší se na novou úlohu Británie v Evropě i ve světě. Čili je to mix zklamání a obav pro jedny a euforie a očekávání pro druhé. Ale o tom je demokracie. A v tomto oboru jsou Britové samozřejmě mistři.

Můžete odhadnout, proti čemu Britové především hlasovali a co si od vystoupení z Evropské unie hlavně slibují?

K těm hlavním motivacím hlasů pro Brexit patřily návrat pravomocí z Bruselu do Londýna, zkrocení imigrace, bezpečnostní otázky, nelibost z byrokracie a neakceschopnosti institucí Evropské unie. Británie vždy otevřeně říkala, že nechce být součástí jakéhosi superstátu. V tom se její pozice nezměnila. Pokud Evropská unie směřuje k federalizaci, pak se její cesta s Británií logicky rozešla.