Zatímco některá česká média vytvářejí dojem, jak ukrajinský David žene ruského Goliáše, i podle některých twitterových komentátorů je situace trochu jiná. Ačkoliv se Rusům stále nedaří tak, jak by si představovali, nelze zpochybnit, že nová ruská taktika menších úderů vedených současně na více místech přináší určité úspěchy.

Někteří proto doporučují studovat materiály o opotřebovávacích bojích první světové války, kdy se čtyři roky bojovalo v podstatě v patové situaci na několika kilometrech a ani jedna strana neměla kapacity provést zásadní průlom.

To naznačil i Jan Ludvík, pedagog a vědec z Institutu politických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, expert na války a jaderné zbraně.

Západní veřejnost žije iluzí, jak hodný ukrajinský David porazil zlého ruského Goliáše.

Situace na frontě je přitom v mnohém nejhorší od prvních týdnů.

Tři měsíce války si zaslouží lehkou rekapitulaci:

Začala opotřebovácí válka, hodně pomalá a vyhraje ten, kdo vydrží déle… pic.twitter.com/8hjWMjHABo

— Jan Ludvík (@nuclearJan) May 24, 2022

Podstatu současné situace na bojištích východní Ukrajiny vystihuje i analýza amerického think tanku „Institut válečných studií“. Toto analytické centrum bylo založeno roku 2007 válečnou historičkou Kimberly Kaganovou, jednou z nejuznávanějších militarních publicistek a poradkyní několika generálů. Think-tank zaměřující se na analytiku a vzdělávání ve vojenské oblasti patří v USA k těm opravdu respektovaným.

Jeho nejnovější analýza, které si okamžitě všimla média, upozorňovala na zásadní změnu ruské taktiky na Ukrajině a výrazné zlepšení vyhlídek postupu, které z toho vyplývá. Že Ukrajinci čelí za tři měsíce války zatím nejnáročnější situaci, připustil i prezident Zelenskyj.

Ruská armáda rezignovala na snahu provést jeden velký obchvat celé ukrajinské východní armády, o což se pokoušela poté, co se v dubnu stáhla od Kyjeva k východní ukrajinské hranici.

Současná strategie, jak se zdá, sází na souběžné uzavírání několika malých kapes v Doněcké a Luhanské oblasti, kterou prezident Putin vyhlásil za hlavní důvod ruské invaze. Tato strategie znamená rezignaci na řadu původně plánovaných cílů, zejména velkolepého plánu na obklíčení celé elitní ukrajinské východní armády, což byl původní plán „velkých kleští“ od běloruských hranic na severu po Černé moře na jihu.

Doposud teoreticky platí, že hlavním směrem postupu je klíčové město Izjum, čímž by Rusové ovládli území separatistických oblastí, kvůli kterým formálně invaze začala.

K tomu by měl být hlavní směr útoku podporován třemi menšími ofenzívami. Ty mají směřovat na Mariupol na jihu, Charkov na severu a tzv. „již osu“, zajišťující spojení separatistických oblastí s Černým mořem.

Postup, ale pomalý

V současnosti se daří ruské armádě postupovat zejména na severním křídle, kde postupuje v Luhanské oblasti (ukrajinská armáda má ovládat zhruba deset procent území tohoto regionu, kterého na počátku války v únoru ovládala asi 30 procent) a rovněž ruská armáda ovládá menší města v Charkovské oblasti, zejména podél ruských a běloruských hranic.

Na druhou stranu současný ruský celkem uspokojivý postup má podle institutu značné limity. Je na něj nasazeno velké množství ruských vojáků a zatím nedosáhl žádného ze strategických cílů.

Ruská ofenzíva se aktuálně zcela vyhýbá velkým městům. Ale pomalu se blíží stav, kdy budou muset vstoupit do některých velkých ukrajinských měst, jako je Severodonětsk nebo Bachmut. A zkušenosti z Mariupolu i dalších měst ukazují, že motivovaní ukrajinští obránci jsou v městském terénu schopni působit armádě útočníka skutečně mimořádné škody.

CELÁ ANALÝZA V ANGLIČTINĚ ZDE

Navíc se tím Rusům opět prodlouží logistické linky, což byl hlavní důvod jejich únorového průšvihu u Kyjeva, kdy se jejich kolony zastavily v polích a čelili nedostatku prakticky všeho.

Navíc se prý zdá, že v ruské armádě postupuje demoralizace. Zejména proto, že doplňující síly jsou mobilizovány násilím a nedostatečně připravené. Podle Ukrajinců i západních tajných služeb projevují zajatí ruští vojáci velkou frustraci.

Vyčerpání se prý začíná šířit mezi jednotkami Doněcké a Luhanské lidové republiky, které od února jejich velitelé hnali do řady beznadějných operací.