Milan Matouš se narodil v roce 1928. Do strany se podle svých slov přihlásil v 16 letech, v květnu 1945. „Ve Vodňanech jsem viděl na plakátovací tabuli nábor do komunistické mládeže. Šel jsem do kanceláře, tam byl tajemník, soudruh Škopek, a ten mi vysvětlil, že myšlenka komunistické mládeže neplatí, protože se strany dohodly, že bude jednotná organizace svazu mládeže. Ale říkal, že mohu vstoupit přímo do komunistické strany. Dal mi štos přihlášek,“ poznamenal muž, který se následně vydal do Chelčic, kde se strana tehdy zakládala. „Na schůzi jsme byli s tatínkem. Jednu přihlášku jsem dal tátovi, ten se na mě zaškaredil, ale styděl se před ostatními, tak přihlášku také podal. Ale brzy poznal, že se nemusí stydět za to, že je v KS, naopak byl aktivní komunista stejně jako maminka,“ vzpomínal.
- Původní text ZDE
Následně se vyjádřil i k únoru 1948 a ke svým studiím na lesnické škole. „Byli jsme tam jen tři členové strany, několik sympatizujících, ale převážná většina byla národních socialistů a lidovců. I neorganizovaní byli velmi reakční. My jsme tehdy vedli politické boje mezi sebou jako studenti a sledovali jsme podle novin a rozhlasu, co se v politice děje, takže jsme viděli zápas v Praze. Vznikl nápad ustavit akční výbor u nás na škole. Sešli jsme se po vyučování v jedné prázdné místnosti, tři komunisté, několik sympatizujících, pozvali jsme i profesora, který byl sice národní socialista, ale rozumný pokrokový člověk a měli jsme ho rádi. Přesvědčil jsem ostatní, abychom žádné studenty nevylučovali ani netrestali, ale soustředili se na profesory. Někteří ze studentů se pokoušeli naši schůzi rozehnat, takže jsme je museli z učebny vyhnat. Po velkém rokování byly výsledky jednání slabé,“ vzpomínal i na další jednání, kdy bylo například schváleno i to, že ředitel půjde do penze.
„Poslední rok školy jsem dělal dálkově, protože mě zavolal krajský tajemník strany v Budějovicích a řekl, že mě potřebují v aparátu. Tak jsem dělal na ideologickém oddělení KV strany v Českých Budějovicích. Tam byl tajemník ideologického oddělení Oldřich Vrubel, já jako referent a osmnáctiletá sekretářka,“ zmínil.
Vzpomíná pak i na to, že když ve straně začínal, šlo o stranu dělníků. „Ačkoli jsem byl ženatý a měl jsem dítě, v aparátu jsem měl tak nízký plat, že když jsem šel do základní služby jako voják, měl jsem větší příjem. Pro peníze tam nikdo nešel. Byla to pro mě velká škola. Měl jsem na starosti stranické školy, ty byly na každém okrese a já jsem je objížděl, a krajskou stranickou školu, kde působil čerstvý absolvent VŠ právnické Lubomír Štrougal. To jsem dělal do vojny, kterou jsem nastoupil na podzim 1949. Základní vojenskou službu jsem končil v roce 1951 jako podporučík Pohraniční stráže,“ vzpomínal.
A uvedl i to, jak byl nadšený pro Michaila Gorbačova. „Když se socialismus začal rozkládat, když už to bylo jasné, byl jsem členem předsednictva ÚV Národní fronty jako předseda Socialistické akademie. Členem předsednictva byl také Mohorita, který jako jeden z prvních vystupoval ‚obrozeně‘,“ uzavřel své vyprávění.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
