Koukáte se na seriál „Most!“? Jak jej vnímáte a jaký z něj máte dojem?

Dívám se na něj a dojem z něj mám veselý.

Takže jej berete s nadhledem?

Přesně tak.

Je to tím, že dobře víte, jaká je realita? Jak hodně vnímáte mezilidské vztahy v seriálu jako fikci?

Pro mě, který v Mostě žije a bohužel se problematikou dennodenně zabývá, je v seriálu podíl fikce velmi malý. Pro mě jde o koncentrovanou skutečnost.

Vážně? Tak to mě trochu překvapilo…

Vážně. Všechno, co tam vidím, v podstatě prožívám. Akorát že se vám stane ta příhoda jedna za měsíc, ale tvůrci vše zkoncentrovali do osmi dílů seriálu. Já si myslím, že fikce v tom moc nenalezneme, opravdu je to zhuštěná realita.

„Příhoda, která se stane jednou za měsíc“ – tím myslíte například co?

Všechny příhody jako třeba reakce cikánů, party z Chanova – to jsou přesně reakce, které bych vám mohl dlouze popisovat, vyprávět. Za ty roky, co působím v bytovém družstvu Krušnohor, tak přesně tento styl jednání, reakcí, náznaků o zmínkách s dotacemi… Je mi úplně jasné, co bude následovat, protože to znám historicky ze situací, kdy se bavíte o penězích a podobně. Tohle všechno je realita. Stejně tak celý vztah k cikánům jako takový – samozřejmě je vše nakoncentrované pro diváky, ale tohle vídáme na domech, které máme ve správě, úplně běžně.

Vy tedy na rozdíl od části mostecké veřejnosti nemáte dojem, že v seriálu vyznívá většinová společnost hůře a Romové lépe, než jak to fakticky je?

Ne, nemám. Takhle to opravdu nevnímám. Vnímám seriál jako ukázku v plné nahotě, jak se chová jak cikánská menšina, tak majorita.

„Já už jsem domestikovanej, ale bratranci ještě ne,“ říká v jednom z dílů romský herec Zdeněk Godla. Termín „domestikovaný Rom“ je něco, co jste v Mostě znali, nebo je to zcela nový termín, nová filmová hláška?

Je to něco, co známe, a dokonce jsme už takový název i někdy použili: to jsou ti hodní, slušní, kteří mezi touto komunitou pochopitelně jsou, žijí v našich domech, nedělají problémy a sžili se se životem ostatních. To je domestikovaný cikán.

Mimochodem, s vámi jsme to možná už kdysi probírali, když jsme se bavili v Janově o cikánské populaci a já jsem vyprávěl, že tam bydlí vlastně tři skupiny: První skupina – ti domestikovaní, se kterými jsem tam bydlel 21 let, kamarádíme se, známe se jmény a podobně. Pak druhá skupina – ti, co přišli z velkých měst a byli přestěhováni v rámci obchodu s byty a chudobou. A třetí skupina jsou příchozí ze Slovenska, respektive i z Rumunska, ti jsou na tom sociálně a hygienicky nejhůře.

Především Mosťáky ale seriál rozděluje na dva tábory. Někteří se z něj cítí zaražení a pociťují dílo jako výsměch svému domovu. Máte pro to pochopení?

Ti, co se takto cítí, jsou hlupáci, o kterých se ani nechci bavit. To jsou lidé, kteří nepřiznají pravdu. To jsou ti lidé, kteří to přesně všem ostatním kazí. Když chceme něco dělat, bojovat proti nešvarům a nějakým způsobem neshody řešit, tak narážíme právě na podobné lidi, kteří se tváří, jako by potíže vůbec neexistovaly, uráží je to a podobně. To jsou hloupí lidé.

O zlehčování problému mezi majoritou a menšinou v Mostě se mluvit nedá?

Je to koncentrace těch problémů, ne zlehčování. Diváci si musejí uvědomit, že filmaři měli potřebu tuto problematiku „zmáčknout“, aby to pro ně bylo zajímavé, vtipné a nějakým způsobem přitahovalo pozornost. Každý, kdo v Mostě bydlí a jde občas na pivo či podobně, tak vám musí říct, že když to zdrcne z posledních třeba patnácti let, tak to je přesně ono!