Halík vychází z toho, že ve všech náboženstvích, včetně křesťanství, jsou výroky, které je možné zneužít. „I v Novém Zákoně najdeme texty, které vytrženy z kontextu a s potřebnou dávkou neporozumění nebo zlé vůle mohou sloužit jako důkaz, že křesťanství – a to ve svých nejposvátnějších textech, evangeliích – je náboženství vybízející k válce a násilí a rozvrací rodiny,“ říká teolog, aby následně připomněl, že v dějinách křesťanství mnohé takové výroky skutečně zneužity byly.

Na základě tohoto předpokladu Halík usuzuje, že neexistují dobrá a špatná náboženství, nýbrž jen dobří a špatní věřící, kteří náboženství převádí do praxe. Zároveň prý také záleží na historických, politických a kulturních podmínkách, za nichž se utváří konkrétní podoby náboženství. Jako příklad uvádí džihádismus jako radikální odnož wahhábismu, který vznikl za určitých dějinných podmínek jako deviantní karikatura islámu.

Halík uznává, že i karikatura musí mít s originálem, který karikuje, něco společného. Tvrdit však, že islamismus nelze vydělovat z islámu, je pro něho stejně scestné jako věřit v to, že hony na čarodějnice, pogromy na židy a zločiny křižáků tvoří podstatu křesťanství.

„Je třeba nesmírně pečlivě rozlišovat islám a džihádismus, i když džihádismus patří k islámu jako jeho karikatura a stín, podobně jako katolický fundamentalismus, plod strachu a neznalosti, patří ke křesťanství jako jeho ostudná, ale dnes i u nás velmi živá karikatura a temný stín křesťanství,“ myslí si teolog.

Celý text ZDE

Protože zastává v otázce islámu podobné postoje jako hlava katolické církve papež František, dostal od tajemníka pražského arcibiskupství Milana Badala ,,titul" „podržtaška papeže Františka“. Není tím však nijak pohoršen, ba naopak.

„Cením si ho snad ještě více než dosavadních titulů čestný prelát Jeho Svatosti a čestný doktor Oxfordské univerzity. Čestný podržtaška Jeho Svatosti – to zní hrdě! Zvláště když je známo, že papež si svou aktovku zásadně drží sám, ve svých rukou, na svém srdci,“ má jasno Halík.