Jak Halík uvedl, církev by se sice neměla vyjadřovat ke každodenní politice, ale zároveň nejde ji nechat jen v rukou politiků. „Když už jednou církev zvedne hlas, musí říct něco jiného než: Modlíme se. Protože to má v popisu práce, to není nic nového,“ uvedl. Podle něj tím u vrchnosti nenarazí, ale zároveň se tím moc neřekne.

K tomu, aby se církev mohla vyjadřovat k věcem veřejného života, je potřeba velké pastorační moudrosti a teologické obezřetnosti. Cítí však, že církev má na to právo a za určitých okolností dokonce i povinnost. Důležité však je vystihnout ten okamžik, kdy se má mluvit, a kdy mlčet. 

Původní text ZDE

Politika je pak podle Halíka víc než jen stranické spory. „A proto ji není možné nechat jen v rukou politiků. Politická rozhodnutí mají dopad na klima společnosti. A to je ta oblast, kde církve mají poskytnout určitou službu jasného rozlišovacího slova. Pokud to neumějí, mají spíš mlčet,“ zmínil.

Závěrem se vyjádřil k uplynulé vládní krizi, kdy si všímá určité neúcty k ústavním principům či odjezdu prezidenta na setkání s čínskými představiteli a s Putinem. „Anebo i to chování k premiérovi Sobotkovi. Tohle si zasluhovalo pojmenovat: Toto je arogantní chování, které odporuje povinnostem a mravním závazkům státníka,“ uzavřel.