Inscenace Naše násilí, vaše násilí, která se o víkendu hrála v divadle Husa na provázku, vzbudila další rozruch. V anketě Lidových novin se k celé věci vyjádřil i Tomáš Halík. Toho prý někteří lidé vyzývali, aby hru hlasitě odsoudil: „Když mne někteří žádali, abych se ‚veřejně pobouřil‘ nad hrou Vaše násilí, naše násilí, odpověděl jsem, že zásadně neodsuzuji nic, co neznám. Pak jsem na rozdíl od ‚pobouřených‘ celou hru – nejen vytrženou scénu či jednu fotografii – dvakrát v záznamu viděl a přemýšlel o ní. Nejdřív se mi zdálo, že jde jen o lacinou blasfemii typu hloupých a cynických obrázků v Charlie Hebdo, zas jednu ze záměrných provokací, které pak finančně profitují z té laciné reklamy, kterou jí dělají ‚pobouření‘,“ říká Halík.

Hra je prý protestem proti dnešnímu světu, leč protest podle Halíka zůstal nepochopen: „Pak jsem snad pochopil – na rozdíl těch od protestujících – smysl té hry: chce drastickými prostředky vykřiknout: Podívejte se, v jak šíleném světě žijeme! V té hře vůbec nejde o ‚Ježíše znásilňujícího muslimku‘, nýbrž o protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým. Mně se představení také ‚nelíbilo‘, ale cílem ‚cool theatre‘ není se líbit a bavit, nýbrž provokovat k myšlení.“

Halík si myslí, že problém vězí v nepochopení hry diváky a veřejností. Šlo prý o emocionální a prvoplánové reakce prostých věřících. „Psychologicky chápu, že lidé, kteří nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran a navíc reagovali na něco vytrženého z kontextu, reagovali emocionálně a prvoplánově. Někteří tzv. ‚prostí věřící‘ tak jistě činili z dobré vůle, mysleli si, že tím brání údajně napadané křesťanství, na jejich svědomí – jak radil už svatý Pavel – bychom měli mít ohled; ti však opravdu na taková představení nemají chodit a nikdo je ostatně k tomu nenutí,“ píše Halík.