„Bylo by dobré, kdyby pan profesor onu dosavadní praxi skutečně zažil. Na výzvu o individuálním posuzování stavu rozvedených a znovu sezdaných (civilně) nebylo třeba čekat ani na Amor laetitia, ani na prof. Halíka. To se praktikuje už řadu let, jsou k tomu od minulých papežů zcela jasné pokyny pro pastoraci,“ poznamenal Badal.

Slova Tomáše Halíka najdete ZDE.

Stejně tak dodal, že platí zásada, že černá je černá a bílá je bílá. „Dosavadní praxe připomíná, že každý případ se má posuzovat ne právnicky a akademicky, ale s pastorační vlídností. Sám jsem to zažil častokrát, kdy se po letech nepraktikování do církve vracely ženy, které byly učitelkami, kdysi měly církevní sňatek, manžel od nich odešel a nechal je s třemi malými dětmi a ony našly partnera, který je i jejich děti desetiletí věrně doprovázel životem. V takovém případě jsem jistým způsobem vždy mohl vyjít vstříc touze oné ženy po svátostném životě v církvi,“ poznamenal Badal.

Celý příspěvek Milana Badala:

Bylo by dobré, kdyby pan profesor onu dosavadní praxi skutečně zažil. Na výzvu o individuálním posuzování stavu rozvedených a znovu sezdaných (civilině) nebylo třeba čekat ani na Amor laetitia, ani na prof. Halíka. To se praktikuje už řadu let, jsou k tomu od minulých papežů zcela jasné pokyny pro pastoraci. Zásada, že černá je černá a bílá je bílá prostě platí, dosavadní praxe připomíná, že každý případ se má posuzovat ne právnicky a akademicky, ale s pastorační vlídností. Sám jsem to zažil častokrát, kdy se po letech nepraktikování do církve vracely ženy, které byly učitelkami, kdysi měly církevní sňatek, manžel od nich odešel a nechal je s třemi malými dětmi a ony našly partnera, který je i jejich děti desetiletí věrně doprovázel životem. V takovém případě jsem jistým způsobem vždy mohl vyjít vstříc touze oné ženy po svátostném životě v církvi.