Lékárník Necattin Topel ze Solingenu na západě Německa zažívá těžké chvilky. Někdo mu už dvakrát rozřezal pneumatiky, jeho turečtí sousedé bojkotují jeho lékárnu a na ulici se mu vyhýbají. Čím se provinil? Sympatizuje s názory duchovního Fethullaha Gülena, kterého Ankara obviňuje z organizace loňského neúspěšného puče.

Topel říká, že na nadávky a výhrůžky si už dávno zvykl. Nemůže se ale vyrovnat s tím, že své jméno objevil na seznamu Gülenových příznivců, který sestavili duchovní v místní mešitě. „Do mešity se chodíte modlit, a ne proto, aby vás sledovali a udávali. Je to jako ve 30. letech,“ posteskl si listu Financial Times.

Celý text je ZDE

Otec tří dětí je jednou z obětí hlubokého rozkolu v turecké diaspoře u našich západních sousedů. Příbuzní, přátelé a sousedi jsou rozděleni v názoru na loňský neúspěšný pokus o puč i na snahu prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana zavést v Turecku prezidentský systém. „Takové rozpory nepamatuji. Erdoganovi kritikové a jeho stoupenci se vždy dokázali spolu klidně bavit, ale to dnes už neplatí,“ cituje server šéfa turecké komunity v Německu Gökaye Sofuoglu.

Sám se podle svých slov stal terčem výhrůžek, protože odmítl slepě následovat linii nastolenou tureckou vládní Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP). Erdoganovi odpůrci čelí výhrůžkám na internetu i udávání ze strany krajanů. „Mají dojem, že nahlášením kritických příspěvků na internetu úřadům pomohou obraně Turecka,“ vysvětluje jejich motivaci Sofuoglu.

V Německu žijí asi tři miliony přistěhovalců z Turecka a jejich potomků. Asi polovina z nich má turecký pas a může se zúčastnit dubnového referenda o ústavních změnách zavádějících prezidentský systém. Vedení Sofuoglova sdružení se vyslovilo proti. Turecká komunita podle prohlášení organizace „odmítá jakékoliv pokusy zavést vládu jednoho muže“.

Němci mobilizaci proerdoganovských sil sledují se znepokojením. Experti soudí, že turecká tajná služba MIT má v Německu tisíce informátorů a prostřednictvím náboženské organizace Ditib se snaží zastrašit opozici. Napětí eskalovalo poté, co německé úřady zrušily několik mítinků tureckých politiků, což Erdogan zhodnotil jako „nacistické praktiky“. „To je neslýchaně nemístná poznámka despoty z Bosporu,“ zareagoval generální tajemník Křesťanskosociální unie Andreas Scheuer, píše server.

Kancléřka Angela Merkelová se vyhrocenou atmosféru pokouší uklidnit. „Jste součástí naší země,“ vzkázala před několika dny německým Turkům. „Uděláme vše, co je v našich silách, aby turecké vnitřní konflikty nenarušily naši koexistenci. Je to něco, co nám skutečně leží na srdci,“ dodala.

Jak server upozorňuje, pro Erdogana jsou hlasy německých Turků víc než důležité. K našim západním sousedům vždy emigrovali především chudší lidé z venkova, kteří mají konzervativní názory a představují voličskou základnu AKP. Zatímco v posledních parlamentních volbách strana získala doma 49,5 procenta, v Německu pro ni hlasovalo téměř 60 procent lidí.

Přestože Němci nyní zakazují mítinky Erdoganových ministrů, AKP se může opřít o své mešity i sílu prorežimních médií. Tureckou televizi sledují v Německu miliony domácností, podotýká server.

Těží z toho Putinovo Rusko

Problému vztahu Turecka k zemím EU se na svém blogu na serveru Aktuálně.cz věnuje také bývalá ministryně Džamila Stehlíková.

Poukazuje na to, že lidé s diktátorskými sklony jsou většinou obratnějšími politiky a vyhrávají v čelních soubojích. Jednají zcela pragmaticky a bezzásadově, zatímco demokratický politik je omezen mantinely slušnosti, úcty k humanistickým hodnotám a politické korektnosti.

Erdogan obvinil nizozemského premiéra, že ve jménu svých volebních výsledků obětuje vztah mezi Nizozemskem a Tureckem. A neobětuje sám Erdogan vztah Turecka k Evropě a budoucnost své země jen kvůli své podpoře v referendu a získání absolutní moci? Beze sporu ano. Ale ukázalo se, že si počíná geopoliticky daleko obratněji než nizozemský premiér, kterému se po vyhoštění tureckých ministrů situace vymkla z rukou, píše Stehlíková.

Turecká ministryně pro rodinu se postavila do role oběti, jejíž lidská práva porušilo Nizozemsko, jež Erdogan přirovnal k banánové republice. Nejenže nizozemský premiér oslabil sám sebe v nadcházejících volbách do nizozemského parlamentu a uvolnil cestu pravicovému populistovi Geertu Wildersovi, ale přiblížil referendum o odchodu své země z EU a urychlil odklon Turecka od západního bloku a EU směrem na východ, k Putinovu Rusku, domnívá se Stehlíková.

Z tohoto zvratu podle ní těží především zmíněné Putinovo Rusko, jehož dlouhodobým cílem je rozvracení Evropské unie a oddělování nových spojenců od Západu. Evropské země si stále častěji dávají góly do vlastní branky, a to za jásotu svých občanů, kteří nechápou, že Evropa se tak stává zase o něco slabší, podotýká Stehlíková.