„Komunistická diktatura byla opravdu velmi krutá. Šibenice, pracovní lágry, vězení…“ sdělil na úvod svého proslovu náměstek ministryně obrany Daniel Blažkovec a mimo jiné dodal: „Jste hrdinové, bez kterých bychom tady dnes nebyli.“ Stalo se nedávno na zaskleném plácku uprostřed Vojenského historického ústavu v Praze. Luboš Y. Koláček tam s dalšími úctyhodnými „máničkami“ a bojovníky proti bývalému režimu dostal medaili za třetí, tedy protikomunistický odboj a autor článku byl jeho doprovodem. Celkem odbojné názory má dodnes.

Zrod brněnského odbojáře

„Ve čtrnácti jsem byl mánička a v šestnácti jsem se dostal do party největších mániček v Brně a pak i v Praze, potažmo v celé republice. V roce 1976 byl proces s Plastikama (kapela The Plastic People of the Universe byla hlavním protagonistou československého undergroundu v době komunistické normalizace, pozn. red.), takže jsme se ještě více proti komoušům zatvrdili. Policajti nás obtěžovali na každém kroku. Kolem roku 1980 jsme chodili hlavně do brněnské pivnice U Formana, kde se scházela zajímavá parta lidí brojících proti režimu. Máničky, chartisté, z práce vyhození intelektuálové, výtvarníci, ale byly tam i dva stoly kriminálníků. Rozdávali jsme si rukopisy na přepsání a distribuci. Tehdy jsem udělal na psacím stroji sedm kopií třeba Invalidních sourozenců od Egona Bondyho, ale i nějakých věcí od Havla či z torontského nakladatelství Josefa Škvoreckého 68 Publishers a poslal to dál,“ vzpomíná.

Luboš Y. Koláček pak získal na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity diplom v oboru filozofie ekonomické vědy a napsal svou prvotinu Hledání kamene mudrců. Vždy se věnoval historii a filozofii, později na Filozofické fakultě Karlovy univerzity také sinologii a orientalistice. Pak se vydal na dráhu novináře. Později vystudoval obor jóga a jógové terapie na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (UK), načež navázal studiem oboru filozofie a společenských věd u profesorky Anny Hogenové na katedře filozofie Pedagogické fakulty UK, kde získal doktorát. Napsal desítky knih zabývajících se historií, filozofií, cestováním, ale i několik básnických sbírek.

Dnešní premiér Petr Fiala s ním chodil na brněnskou „fildu“. „Je o trochu mladší. Dovolili mi studovat až ve čtyřiadvaceti, protože děda byl buržoust a já nebyl ani pionýr, ani svazák. Fiala byl klasický ‚učesánek‘, ti se s máničkama nebavili,“ dodává. K idolu tehdejšího undergroundu Egonu Bondymu, jenž byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti (StB), říká: „Párkrát jsem se s ním viděl. Byl to šílenec a absurdní postavička, ale jeho úžasná kniha Invalidní sourozenci byla biblí undergroundu. Proti komunismu se stavěl dost tvrdě. Tenkrát nás nenapadlo, že by byl udavač.“

Z minulosti do současnosti

Většina přátel ho zná pod přezdívkou Yetti, proto Luboš Y. Koláček. Já mu říkám jednoduše „Kolda“ a prožili jsme společně několik let novinářského a celkem dobrodružného života. Byli jsme spolu třeba v Indii za jeho svatostí Tändzinem Gjamccho, současným čtrnáctým dalajlámou, ale i za tehdejším českým ambasadorem Jaromírem Novotným. Ten nás na velvyslanectví v Dillí přijal celkem v dost omšelé a špinavé místnosti, takže zcela nevyhovující diplomatickému protokolu, se slovy: „Pánové, když už jste tady, dáte si plzeň…?“ Vznikla z toho Koldova kniha Indií za Dalajlamou.

Fotogalerie: - Medaile pro máničky

Když mu dnes někdo řekne okřídlené heslo nespokojených „za komunistů bylo líp“, odvětí: „Pěkný ho*no. Za komunistů bylo dobře hlavně těm, co byli ve straně. Zajeli si k moři, měli chatky, a tak dále. Žili si v rámci režimu spokojeně. Jdi s tím někam.“ Za časů bývalého režimu zažil historku. Václav Havel byl v brněnské hospodě Ponorka a celkem „opivený“ nejistě ráčkoval. A kamarádi Koláčkovi říkali: „Tohle bude jednou ministerský předseda,“ a on jim odvětil: „Jestli tohle bude ministerský předseda, já budu první nekomunistický prezident.“ Skoro se to povedlo. Na webové stránce „Yetti for prezident“, tedy Yetti za prezidenta, získal plných 77 hlasů.

Nicméně se setkal i s druhým českým premiérem blízké minulosti Andrejem Babišem. „Kdysi jsem psal knížku Třinácté komnaty Andreje Babiše a setkával jsem se s ním v době, když byl ministrem financí. Knížka vyšla. Pak chtěl vytvořit relevantní porevoluční dějiny. Pozval si mě. Řekl jsem, že mu nevěřím, že chce pravdu. A na tom jsme se rozešli…“ Ale k tomu dodává, co se týče současného premiéra Petra Fialy: „Když nastoupil, tak bych za něj kopal. Ale on změnil myšlení. Začal ujíždět. Jako všichni politici. Podrobně ho nestuduju, ale takhle to vnímám.“ A Luboš Y. Koláček končí zvoláním: „Já na politiku seru. Politici jsou prázdné skořápky, jak říká filozof Miroslav Petříček. Ale to by bylo na delší debatu...“

Psali jsme:

Tlustý: Chystat útočné zbraně na Rusa? Nesmysl. Lepší je raketová obrana

Politologický „fašista, velkoruský nacionalista a nový Rasputin“ vyšel opět v češtině. Jeho první knížečku o válce kontinentů si odnesla policie

Lidé se stávají otroky, aniž o tom vědí. Falešné „pozitivní myšlení“. Profesorka nabízí, jak z toho ven

Marxův Kapitál. Geniální dílo, nebo učebnice totality? Čtyři známé osobnosti promluvily za pravici i levici