V mnoha ohledech je život dnes jednodušší. Je nižší nezaměstnanost, lidé mají více možností. Zároveň je však stále nebezpečnější, jak dokazují útoky ve Francii a v sousedním Německu. „Odpovědní lidé v obou těchto zemích přiznávají, že v současnosti nelze podobným útokům stoprocentně zabránit. Bohužel, v Německu se debatuje o tom, jak obyvatelstvo ještě více odzbrojit,“ píše Drápal na Neviditelném psu.

„Svět se stane nebezpečnějším i po Trumpově vítězství v prezidentských volbách v USA,“ podotkl s tím, že „Trump obdivuje Putina“ a pochybuje o tom, zda by NATO chtělo jít do konfliktu s Ruskem například kvůli Estonsku.

Další nebezpečí je Rusko, které je demokratické jen na oko, veškerá moc je však v rukou Vladimira Putina a jeho oponenti končí za mřížemi či po smrti. „Náš prezident věří víc ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi než tajným službám NATO. Pán Bůh s námi a zlé pryč!“

Na obzoru však vyvstává další velké nebezpečí, kterým je podle Drápala Turecko. Prezident Recep Tayyip Erdogan totiž přikročil po neúspěšném pokusu o převrat k represivním opatřením, která stála práci, hodnost a v některých případech i svobodu již desetitisíce lidí. A přesto má obrovskou podporu veřejnosti.

Celý text zde

„Právě tato spontánní podpora mě děsí,“ poznamenal Drápal s tím, že podobně provolávají slávu Palestinci vrahům Izraelců. „Když nějaký Palestinec podřeže třináctiletou izraelskou dívku spící v posteli, jeho spoluobčané ho spontánně oslavují,“ napsal. A s takovou podporou dokáže Erdogan přetvořit celou zemi. „V mnohém se podobá Vladimiru Putinovi, s nímž se nyní sblížil. Oba se těší nebývalé podpoře svého obyvatelstva, oba se rázně vypořádávají se všemi svými odpůrci a ani jeden z nich se při výběru metod nenechá brzdit nějakými morálními skrupulemi.“

Zároveň oba podporují vlastenectví. „Vlastenectví se často ztotožňuje s nacionalismem, a nacionalismus je v Evropě sprosté slovo,“ napsal Drápal a zmínil, že ho evropské elity zákázaly. Stejně tak jako náboženství. A místo toho máme hodnoty. Ale vlastenectví nemusí být nutně špatné, připomíná teolog prezidenta Masaryka. „Češi za první republiky neohrožovali sousední státy, a přece byli na svou zemi hrdí a ve své většině byli v září roku 1938 odhodláni ji bránit.“

Čekají nás krušné časy, ve kterých je třeba držet pospolu. A proto bychom se podle Drápala měli obrátit na země bývalé Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, utužit vztahy se zeměmi Visegrádské skupiny a připravit se na to, že možná v nejbližší době budeme muset přijmout mnoho estonských, lotyšských a litevských uprchlíků.