Když je přání otcem myšlenky, může se teoreticky stát, že se přání vyplní. Je to jako s rozbitými hodinkami, které dvakrát za den ukazují správný čas. Pravděpodobnější alej je, že se nakonec vyjeví drsná realita, kterou jsme si nechtěli připustit. U války to bývá ta pravda, která ve válce zemřela jako první. Když se rozplyne mlha propagandy, která se neohlíží ne skutečnost, nestačíme se divit. U Ukrajiny právě s překvapením slyšíme nahlas konstatovat, že nevyhráváme.

Propagandisté zpravidla rezignují na vymýšlení alternativní, pohádkové, respektive falešné reality po té, co už o ní nesvedou přesvědčit publikum, anebo tehdy, když už je pro ně výhodnější odkrýt karty, přiznat barvu. Tón, kterým dnes významná americká média informují o válce s Ruskem na Ukrajině, se mění. Víra v ukrajinské vítězství slábne a objevují se analýzy, ve kterých vojenští stratégové spekulují, kde NATO udělalo chybu.

New York Times, Newsweek či The Wall Street Journal objevují Ameriku, když konstatují, že s americkou strategií a s výcvikem podle NATO nemohou Ukrajinci uspět, když Ukrajina neovládá oblohu. To ovšem muselo být vojenským odborníkům jasné předem. Jestliže na Ukrajinu směřují masivní dodávky zbraní a munice, přestože se ví, že bez vzdušné podpory a protiraketové obrany budou snadným cílem protivníka, pak skutečným důvodem takové pomoci, a možná i války samotné, může být rekordních 400 miliard dolarů, které západní výrobci zbraní vydělali za loňský rok, přičemž letošní zisky se vyhlížejí ještě o 50 miliard vyšší.

Stále častěji pak západní experti přiznávají, že Ukrajinci nevítězí také proto, že Západ Rusy podcenil. Američané se na Ukrajině vmanévrovali do pozice, kdy Rusa okřikují: „Stůj, nebo se netrefím!“ Pohrdání Rusy je tradiční chyba, kterou Západ v historii opakuje při pokusech získat kontrolu nad ruským nerostným bohatstvím. Rus takovou chybu nedělá. Pro jistotu buduje sérii obranných linií, i když by mohl spoléhat na to, že s americkým know-how nesvedou Ukrajinci prorazit ani tu první. Rusové Západ nepodceňují. Poučeni minulostí v něm vidí existenční hrozbu a očekávají od něj to nejhorší. Ruská propaganda tím pádem hraje s lepšímu kartami.

Dosavadní proukrajinský optimismus dostává trhliny i u nás. Vedle reportáží o mladých ukrajinských vlastencích, kteří své místo vidí se zbraní v ruce na frontě, už čteme i příběhy lidí, uprchlých z Ukrajiny s koupeným falešným potvrzením o zdravotní neschopnosti, kteří říkají: „To není moje válka. Nechci zemřít za zkorumpovaný režim.“ To samozřejmě snižuje důvěryhodnost tvrzení našich politiků, že válka na Ukrajině je i naše.

Že Ukrajina nevyhrává a její ofenzíva zklamala NATO, neznamená, že Rusko vyhrává. Rusko pouze neprohrává. Ve válce se umírá na obou stranách. Stejně jako Ukrajinci, i Rusové oplakávají své mrtvé. Ani my v té válce nevyhrajeme, bez ohledu na to, kolik na zabíjení přispějeme. Z odstupu času mají všechny války jedno společné: Nestojí za zmařené lidské životy. Pouze výrobcům zbraní ti mrtví za lukrativní byznys stojí.