To zaznělo na besedě s ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům JUDr. Martinem Rozumkem, kterou uspořádala česko-turecká společnost Mozaiky – Platform Dialog.

Tisíce lidí z Balkánu: NO problem

„Už dvacet let pracuji v Organizaci na pomoc uprchlíkům. Jsem vystudovaný právník, během studií jsem pomáhal v advokátní kanceláři a zjistil jsem, že to není nic pro mne. Tak jsem hledal něco jiného. Možná někdo znáte pana profesora Dalibora Jílka, a to se mi líbilo, jak se dá pomáhat uprchlíkům,“ uvedl v úvodu doktor Rozumek. „Hned v mých začátcích začala válka v Kosovu, kdy Česká republika krásně přijala více než tisícovku lidí, přivezla je z Kosova a já jsem měl na starosti jako Brňák moravskou část uprchlíků. V souvislosti s válkou v Bosně jsme jako Česká republika přijali 5600 Bosňáků. Tehdy ta válka trvala delší dobu, takže se vrátila už jen menšina z nich a dopadlo to asi tak, že třetina zůstala v České republice, třetina to zkoušela v jiných zemích – nejčastěji Spojené státy či Kanadu nebo Austrálii a třetina se vrátila domů.“

„Když se budeme bavit o Syřanech a Ukrajincích, tak už víme, že když ten konflikt trvá kratší dobu, tak většina uprchlíků má tendenci se vrátit, protože tam mají spoustu vazeb. Čím dále konflikt trvá, tím déle chodí děti do škol, lidé si nacházejí práci, lepší, a bydlení a pak už v té hostitelské zemi pravděpodobně zůstanou. To bude platit pro Ukrajinu i pro Syřany. Zhruba milion lidí v roce 2015 a 2016, co je vyhnaly represe Bašára Asada, zůstalo především v Německu. Pokud režim zůstává nezměněný, tak už se většina etablovala a vracet se nebudou,“ pokračoval dále Rozumek.

Zázrak po Česku, aneb Němci mají co závidět

„U Ukrajinců často dostáváme otázku, jestli si myslíme, že se budou vracet. Zatím nám říkají, že mají zájem se vrátit zpět, ale bude to velmi podobné. Přijde mi jako malý zázrak, že už zhruba sto tisíc Ukrajinců, tedy spíše Ukrajinek, protože to jsou většinou maminky s dětmi, si našly legální práci. To mi přijde jako fantastický úspěch. Němci by nám mohli závidět, když to srovnávám se zaměstnaností syrských uprchlíků, tak to trvalo mnohem déle. Na 200 000 Ukrajinců už tady žilo před konfliktem, jazyk není pro ně složitý a mají zde spoustu přátel. Odhaduje se, že tu bylo zhruba 429 000 registrovaných a nyní je to zhruba 320 000. To je prostě fantastický úspěch, když si vezmete, že ani české maminky s dětmi to nemají jednoduché. Integrace – tedy minimálně pracovní, se daří dobře,“ pochvaloval si šéf Organizace pro pomoc uprchlíkům.

„Naše organizace vznikla v souvislosti s válkou v Bosně. Začali jsme pečovat o skupinu uprchlíků, kteří se nemohli vrátit, protože jim šlo o život. Splňovali definici uprchlíka podle ženevské úmluvy a těm je třeba věnovat primární pozornost, zastupovat je na plnou moc a dosáhnout toho, že se jejich život tady zachrání a nebudou se muset vrátit do země původu. Postupujeme podle definice uprchlíka v ženevské úmluvě. Když jsme přesvědčeni, že kdo se nachází mimo svou zemi z důvodu pronásledování na základě rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo z důvodů politického přesvědčení, tak se snažíme tomuto člověku pomoci. Vybíráme z té velké skupiny žadatelů o azyl ty, kteří se z těchto důvodů vrátit nemohou, kterým jde skutečně o život a snažíme jejich případ vyhrát.“