To zaznělo na besedě s ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům JUDr. Martinem Rozumkem, kterou uspořádala česko-turecká společnost Mozaiky – Platform Dialog.

Tisíce lidí z Balkánu: NO problem

„Už dvacet let pracuji v Organizaci na pomoc uprchlíkům. Jsem vystudovaný právník, během studií jsem pomáhal v advokátní kanceláři a zjistil jsem, že to není nic pro mne. Tak jsem hledal něco jiného. Možná někdo znáte pana profesora Dalibora Jílka, a to se mi líbilo, jak se dá pomáhat uprchlíkům,“ uvedl v úvodu doktor Rozumek. „Hned v mých začátcích začala válka v Kosovu, kdy Česká republika krásně přijala více než tisícovku lidí, přivezla je z Kosova a já jsem měl na starosti jako Brňák moravskou část uprchlíků. V souvislosti s válkou v Bosně jsme jako Česká republika přijali 5600 Bosňáků. Tehdy ta válka trvala delší dobu, takže se vrátila už jen menšina z nich a dopadlo to asi tak, že třetina zůstala v České republice, třetina to zkoušela v jiných zemích – nejčastěji Spojené státy či Kanadu nebo Austrálii a třetina se vrátila domů.“

„Když se budeme bavit o Syřanech a Ukrajincích, tak už víme, že když ten konflikt trvá kratší dobu, tak většina uprchlíků má tendenci se vrátit, protože tam mají spoustu vazeb. Čím dále konflikt trvá, tím déle chodí děti do škol, lidé si nacházejí práci, lepší, a bydlení a pak už v té hostitelské zemi pravděpodobně zůstanou. To bude platit pro Ukrajinu i pro Syřany. Zhruba milion lidí v roce 2015 a 2016, co je vyhnaly represe Bašára Asada, zůstalo především v Německu. Pokud režim zůstává nezměněný, tak už se většina etablovala a vracet se nebudou,“ pokračoval dále Rozumek.

Zázrak po Česku, aneb Němci mají co závidět

„U Ukrajinců často dostáváme otázku, jestli si myslíme, že se budou vracet. Zatím nám říkají, že mají zájem se vrátit zpět, ale bude to velmi podobné. Přijde mi jako malý zázrak, že už zhruba sto tisíc Ukrajinců, tedy spíše Ukrajinek, protože to jsou většinou maminky s dětmi, si našly legální práci. To mi přijde jako fantastický úspěch. Němci by nám mohli závidět, když to srovnávám se zaměstnaností syrských uprchlíků, tak to trvalo mnohem déle. Na 200 000 Ukrajinců už tady žilo před konfliktem, jazyk není pro ně složitý a mají zde spoustu přátel. Odhaduje se, že tu bylo zhruba 429 000 registrovaných a nyní je to zhruba 320 000. To je prostě fantastický úspěch, když si vezmete, že ani české maminky s dětmi to nemají jednoduché. Integrace – tedy minimálně pracovní, se daří dobře,“ pochvaloval si šéf Organizace pro pomoc uprchlíkům.

„Naše organizace vznikla v souvislosti s válkou v Bosně. Začali jsme pečovat o skupinu uprchlíků, kteří se nemohli vrátit, protože jim šlo o život. Splňovali definici uprchlíka podle ženevské úmluvy a těm je třeba věnovat primární pozornost, zastupovat je na plnou moc a dosáhnout toho, že se jejich život tady zachrání a nebudou se muset vrátit do země původu. Postupujeme podle definice uprchlíka v ženevské úmluvě. Když jsme přesvědčeni, že kdo se nachází mimo svou zemi z důvodu pronásledování na základě rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo z důvodů politického přesvědčení, tak se snažíme tomuto člověku pomoci. Vybíráme z té velké skupiny žadatelů o azyl ty, kteří se z těchto důvodů vrátit nemohou, kterým jde skutečně o život a snažíme jejich případ vyhrát.“

Za 30 let se toho podle Rozumka až tak moc nezměnilo. „Právníci se snaží pomoci těm, kteří se vrátit nemohou a sociální pracovníci nejčastěji hledají dětem školy, rodičům práci a ubytování, aby se co nejlépe a nejrychleji integrovali do naší společnosti. Posledních deset, patnáct let jde integrace velmi dobře. Náš pracovní trh v podstatě potřebuje skoro každého. Kdo je ochoten osm a půl hodiny pracovat a poctivě chodit do práce, tak nemá v podstatě velký problém najít práci, minimálně v těch velkých městech, kde se obvykle uprchlíci integrují. V tomto pohledu se mi zdá, že Česká republika je pro ně dobrou zemí – nemáme případy uprchlíků bezdomovců, uprchlíků narkomanů, uprchlíků kriminálníků. Takový tady není skoro nikdo. Řekl bych, že toto zvládáme velmi dobře,“ konstatoval Rozumek.

Lži o ekonomických migrantech

Počty uprchlíků v České republice jsou podle něj malé. „Vstup do EU nám velmi pomohl, protože začalo platit pravidlo, že jeden uprchlík má jen jednu šanci požádat o azyl v zemi EU, což je takzvané dublinské nařízení. Všichni ti, kteří Českou republikou v podstatě jen procházeli, tak nyní se snaží tu svoji jednu šanci využít v zemi, ve které chtějí zůstat. Nejčastěji tam, kde mají nějaké příbuzné. Politici často veřejnost oblbují, že jsou to ekonomičtí migranti, kteří si vybírají zemi podle dávek. Vůbec to tak není,“ pokračoval Martin Rozumek. „Uprchlíci jdou tam, kde někoho mají. Pokud se nestane nějaká hrůza na Ukrajině, tak Česká republika nebude skoro nikdy cílovou zemí. Protože komunity cizinců, uprchlíků ze zemí, které je tradičně ‚produkují‘, tak tady takové komunity nejsou.“

Dále se pak nepočetnému auditoriu svěřil: „My máme příbuzné ve Švýcarsku. A přijde mi, že tam je snad každý třetí uprchlík z Eritreje. Já jsem za celou svoji kariéru ještě neviděl v Česku Eritrejce na vlastní oči. Nemají tady vůbec nikoho, takže je ani nenapadne jít do České republiky. Za 30 let azylové politiky může být v Česku tak odhadem 200 Afghánců. Nemají za kým jít, o koho se opřít, nemají tady příbuzné. Somálců tady budou desítky, to nebudou ani stovky. Země jako Norsko jsou jejich cílovou zemí a tam jsou Somálci v desetitisících. V případě Syřanů je jich počet u nás v několika tisících. Kurdové a Syřané mají dobré azylové důvody, a pokud tady chtějí zůstat, tak většinou pro ně azyl získáme.“

Uprchlík musí být přijat. Jenže co s Rusy-pacifisty

Definice uprchlíka je obecně platná a podepsaly ji skoro všechny země světa. „Uprchlické právo je zkonstruováno tak, že pokud daná osoba naplňuje definici uprchlíka, tak jej musíte přijmout. Takže kdyby přišlo 100 000 Syřanů a požádali tady o azyl, tak nemáme jinou šanci, než je přijmout. Pokud přijdou a nepožádají o azyl, tak azylové řízení nezačne a povinnost nemáme. Současně platí, že člověk je uprchlíkem, když naplní ženevskou definici, takže se s ním musí celou dobu zacházet, jako kdyby byl uprchlíkem, dokud se v azylovém řízení neprokáže, že uprchlíkem není. Někdy to trvá měsíce, někdy roky. Ale každý má možnost azylovou žádost podat.“

„V posledních dnech je mediální smršť co dělat s ruskými žadateli o azyl, kteří opouštějí Rusko. Musejí dostat šanci požádat o azyl, a při něm se zjistí, zdali mu jde o život nebo nikoliv. Osobně si myslím, že pouhá nechuť nastoupit do válečného konfliktu nestačí na azylové důvody. I náš ministr zahraničí se vyjádřil v tom smyslu, že by zřejmě na azyl nedosáhli, ale pokud by přišli a požádali o něj, musí mít možnost tím azylovým řízením projít včetně všech bezpečnostních prověrek,“ upozornil Rozumek.

„I když jsem lidsko-právní aktivista a lidumil, tak bych Rusům v současné době nedával žádná turistická, pracovní, studijní víza, protože podpora zločince Putina je v Rusku masivní. Nevěřím tomu, že by se najednou zvedlo 300 000 disidentů. Jen se chlapům nechce do války. Což samozřejmě chápu, ale bylo by to i bezpečnostní riziko. Víme, jak rozsáhlé jsou sítě ruských agentů v celé Evropě. Ale pořád by měly platit zásady uprchlického práva – pokud někdo zažádá o azyl, musí proběhnout azylové řízení a zjistit, zda ten daný člověk naplňuje definici uprchlíka a v tom případě jej přijmout,“ upozornil na možné zahlcení systému Rozumek.

„Nápady, jako když uprchlíci přeplouvají Středozemní moře, tak je otáčet, nepouštět je na hranice Řecka, tak to je nelegální. To nemůže uspět. Když člověk vysloví, že žádá o azyl, tak se prostě musí konat.“

Potlesk Turecku ano, ale aplaus určitě ne…

„Na obranu Turecka bych řekl, že Turci podepsali Ženevskou úmluvu s výhradou a to takovou, že budou přijímat jen uprchlíky z Evropy,“ uvedl Rozumek a pokračoval: „I když mám k Turecku řadu výhrad a celý život se potýkám s problémy pronásledovaných tureckých uprchlíků, nejčastěji Kurdů, tak musím uznat, že Turecko hostí tři a půl milionu syrských uprchlíků po celou dobu konfliktu, který tam už trvá deset let. Je to z hlediska Turecka obdivuhodné. Nejenže za to dostali spousty peněz z Evropy, ale když my se tu dokážeme rozhádat a navolit si populisty v půlce Evropy kvůli milionu Syřanů, kteří se nakonec velmi dobře integrovali, tak Turci v podstatě přijali tři a půl milionu syrských uprchlíků a mají tam dalších asi 400 000 jiných uprchlíků a zvládají to dobře,“ pochválil turecký establishment Rozumek.

„S prezidentem Erdoganem bychom měli jednat tak, že bychom mu měli poděkovat, jak se postarali o syrské uprchlíky a pak žádat, aby v té pomoci pokračoval a abychom podpořili turecké úřady. Jinak příchod uprchlíků přes Turecko bude trvat. Neměli bychom zapomínat ale na to, že se v Turecku masivně porušují lidská práva, že v podstatě kdokoliv z opozice nebo politiků může být snadno onálepkován a skončí ve vězení,“ konstatoval předseda lidsko-právní Organizace na pomoc uprchlíkům JUDr. Martin Rozumek.