„Jak je nechvalně známo, prezidentskou volbu jsem nevyhrál. Bylo by tudíž směšné, abych dělal náznaky projevu. Mám dle všeho držet hubu. A v žádném případě bych se neodvažoval jakkoliv si osvojovat Havlova slova,“ tvrdí Schwarzenberg.

Umělec David Černý za to vzal od podlahy. „Vážení neandrtálci, naše kavárna nevzkvétá. Ti ostatní, kteří s 55 procenty zvolili na Hrad ****, nyní vyspávají opici.  Nejspíše po bujaré oslavě rychlosti, s jakou se řítíme zpět do řiti rudého bratra. Komunistické a levičácké pseudomyšlenky se rozlézají i v médiích. Nezdálo se být možné, že po 25 letech sami rádi a znovu polezeme do bolševického chomoutu.“

Stejně negativně vidí stav české společnosti i politoložka Vladimíra Dvořáková. Ta míní, že jsme promarnili mnohé šance. „Masarykův Hulvátov a Kocourkov přežívají a sílí. Hulváti opanovávají veřejný prostor a s nevzdělanými, ale titulovanými kocourkovskými elitami rozhodují o našem životě i budoucnosti. Kvalitu nahrazuje marketing, koncepční budování, snaha o rychlý zisk a slušnost je vnímána jako slabost.“

Stali jsme se opravdu světovými

Britská architektka a designerka Eva Jiřičná si myslí, že nevolíme politiky, kteří nám nelžou. Podle ní volíme politiky, kteří jsou ješitní, chtějí získat finanční výhody, vytřít zrak odpůrcům a zakrýt svou minulost. „Uvážíme-li, že Berlusconi byl třikrát zvolen navzdory všem svým kotrmelcům, musíme si gratulovat, že nám 25 let stačilo k tomu, abychom se stali opravdu světovými,“ konstatuje s notnou dávkou sarkasmu.

Podle režisérky Heleny Třeštíkové se v poslední době zaklínáme mantrou zvanou krize, ze které nicméně můžeme vytěžit mnoho pozitivního. „Krizí se vysvětlují mnohé problémy, které nás trápí. Mým celoživotním heslem je staré úsloví „Krize je šance“. V tom čtu poselství, že krizi můžeme překonat, ale jejím prostřednictvím se posunout dál, k nové kvalitě a vyjít z ní obohaceni. Věřím, že tuto šanci máme všichni – jednotlivci i náš stát.“

Máme na to se pohnout dopředu

Ani předseda Strany práv občanů Jan Veleba nevidí stav české společnosti tak černě. Uznává sice, že jsme mohli být dál, než ve skutečnosti jsme, na druhou stranu jsou podle něj v Česku v současné době nastoleny takové podmínky, které nás mohou pohnout kupředu. „Je tu nová vláda, která má své vize a k lidem je mnohem přátelštější. Na Pražském hradě sedí prezident, který hájí české národní zájmy. Pokud to všechno vydrží, pak nastane vzestup, uklidnění ve společnosti a pohneme se kupředu. Máme na to, věřím v to, přeji si to a naši lidé na to netrpělivě čekají.“

Textař, spisovatel a kulturní antropolog Michal Horáček přiznává, že jsme udělali mnohé chyby, za které platíme. Nicméně pokud nám budou dopřána další mírová léta, bude dle jeho názoru naše země vzkvétat. V podobném duchu se vyjádřil i spisovatel Jiří Stránský. Ten míní, že navenek naše země vzkvétá, o to víc prý ale klesly v ceně všechny druhy morálních hodnot. „Je však lepší přemýšlet nad tím, co udělat, aby naše srdce a hlavy a duše pookřály, než si psát seznamy všeho, co jsme neudělali dobře možná jen proto, že si všichni mysleli, že na to stačí abrakadabra mého úřadu.“