Sama Velíšková si vyzkoušela práci dobrovolníka na několika hraničních přechodech. „Ta situace byla zatím nejvážnější v Polsku, kde objem těch lidí je zdaleka největší. Situace na Slovensku a v Maďarsku byla relativně stabilizovaná. V těch prvních dnech je vidět obrovská vlna solidarity, byla tam spousta dobrovolníků, spousta stánků, kteří zajišťovali první pomoc. Ale v těch místech, kde se lidé nejvíce hromadili, tak tam byla vidět i nejistota, nervozita,“ zmínila Velíšková.

Ze začátku pak podle jejích slov byla pomoc živelná, spousta lidí vzala auto a jela s tím, že někoho někam odveze. V současné době však existuje snaha vše profesionalizovat. „Dobrovolníci v prvních vlnách totiž nejsou vyškolení, nevědí, jak pracovat s někým, kdo je na tom dejme tomu psychicky špatně, nebo má jiné obtíže. Často je i strach spojen s tím, že když dobrovolník někoho odváží, tak aby se nejednalo například o skrytý obchod s lidmi, nebo co s lidmi bude, aby se jim něco nestalo při tom transportu,“ zmínila Velíšková.