Exposlanec a bývalý středočeský hejtman se z vazby nakonec dostal 11. listopadu, ve vězení strávil 1,5 roku. Ústavní soudci po tu dobu všechny jeho stížnosti, kterých bylo nejméně 12, odmítali bez detailního projednání. Dvě poslední stížnosti ovšem dostali na starost noví členové soudu Šimáčková s Davidem.

Pokud ÚS svolává veřejné vyhlášení jako v tomto případě, znamená to, že stížnost neodmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Buď se jí chystá vyhovět, nebo ji zamítne po věcném přezkoumání. Každopádně lze očekávat důkladnější odůvodnění než u odmítnutých stížností.

Pokud by nyní ÚS rozhodl, že přinejmenším od určité doby už vazba porušovala politikova základní práva, mohl by Rath podat žalobu na stát a žádat odškodnění za nezákonný zásah. Přiměřené odškodnění za nezákonnou vazbu činí podle sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu 500 až 1500 korun za den. Stanovené rozmezí je orientační a soudy musejí vždy zvážit konkrétní okolnosti případu.

Podle Ratha justice porušila jeho práva na osobní svobodu, soudní ochranu a spravedlivý proces. Vrchní soud v Praze podle něj v červnu ani v srpnu nepřihlédl k argumentaci a návrhům vzneseným obhajobou a řádně nezvážil možnosti nahrazení vazby jiným opatřením. Podle Ratha nelze po více než roční době vazby její důvodnost opírat o skutečnosti známé už při zahájení trestního stíhání. Pro trvání vazby podle něj chyběly konkrétní a průkazné důvody.

Státní zástupce v Rathově kauze viní skupinu 11 lidí z upravování veřejných zakázek ve Středočeském kraji v letech 2011 a 2012. Týkaly se prý opravy zámku Buštěhrad a gymnázia v Hostivici a modernizace nemocnic. Podmínky obchodních soutěží financovaných z části dotacemi Evropské unie byly údajně "ušité na míru" předem domluvené firmě.

Žalobce označuje za organizátory Kateřinu Pancovou a Petra Kotta, přičemž Rath údajně o všem věděl a dělil se o úplatky. Zbylých osm obžalovaných jsou šéfové a manažeři firem. Rathovi hrozí nejvyšší trest - až 12 let vězení. Obžaloba ho viní z přijetí úplatků v celkové výši 16 milionů korun.