V dubnu podle průzkumů dosahovala popularita izraelského premiéra až k 60 procentům, aktuálně podle červencového průzkumu je pod 30 procenty. V ulicích měst se proti Benjaminu Netanjahuovi protestuje. Co se, podle Pojara, stalo? „Určitě částečně je to důsledkem druhé vlny epidemie, částečně ekonomickými obtížemi a nezaměstnaností, která vznikla v důsledku poklesu izraelské ekonomiky. Částečně i v důsledku pokračujících soudních řízení s premiérem Netanjahuem, takže je to všechno dohromady,“ uvedl. 

Izraelci, podle Pojara, uvolnili restrikce z první vlny – a nákaza se zkrátka vrátila. „Nějaká druhá vlna skutečně začala, byť se dá říct, že v poslední době k žádným dalším výrazným nárůstům nedochází, respektive se počet nakažených stabilizoval mezi 1500-2000 denně, je tam několik set lidí v nemocnicích, asi sto lidí na ventilacích a zhruba pět set mrtvých, takže ta situace je horší než u nás. Na druhou stranu si myslím, že to není žádná velká katastrofa. Země nějakým způsobem funguje,“ dodal Pojar. 

„Myslím si, že druhou vlnu izraelští politici trochu podcenili, respektive se jí nevěnovali tolik jako první vlně. Je faktem, že v době té první vlny neměl Izrael vládu vzešlou z voleb. Ta vláda se formovala a i díky těm všem restrikcím a té první vlně došlo k vytvoření jakési vlády národní jednoty, takže se podařilo po vlastně trojích opakovaných volbách sestavit izraelskou vládu a ta vláda se teď snaží nějakým způsobem vládnout, byť je to poměrně nesourodý celek mnoha různých a rozličných stran, a zároveň Izraelci vědí, že nemohou udělat to samé. Nebo premiér Netanjahu ví, že nemůže udělat to samé, jako udělal v únoru, to znamená zavřít celou ekonomiku, protože by to ta společnost neunesla a mělo by to daleko tíživější a brutálnější dopady než ta současná druhá vlna,“ zmínil Pojar, s tím, že pokles izraelské ekonomiky se očekává kolem osmi procent. 

A do jaké míry dodržují Izraelci opatření? „Podle zpráv médií a podle toho, jak hovořím se svými kamarády na místě, tak Izraelci nejsou tak poslušní, panuje tam určitá anarchie a svoboda,“ sdělil Pojar. Izraelci jsou podle něj bezprostřednější i v osobním a rodinném kontaktu, daleko více se například objímají. „Myslím si, že vynucovat si dodržování nějakých pravidel je daleko složitější. Chování společnosti tak odpovídá tomu, že druhá vlna zasáhla zemi více než ostatní země,“ řekl. 

Své pak Pojar řekl také k demonstracím, které podle něj jsou viditelné, ale rozhodně ne masové. „Demonstruje směsice lidí – političtí odpůrci z levé strany spektra, lidé, kteří ztratili naději kvůli tomu, že se stali nezaměstnanými, nebo že nepřišla ta slibovaná podpora ze strany vlády. Tak premiér Netanjahu oznámil nejrůznější kroky na podporu ekonomiky a konkrétních lidí a subjektů, ale nedaří se mu asi, nebo celé vládě se nedaří, uspokojit všechny, distribuovat dostatečně finanční prostředky,“ míní Pojar. Demonstrace jsou podle něj odrazem různorodosti izraelské společnosti. 

Pojar nevyloučil, že vláda se rozpadne a budou nové volby; nyní například v parlamentu jsou spory o rozpočet. „Pravděpodobnost dalších předčasných voleb je velká,“ dodal. „Velmi pravděpodobně by však volby jinak nedopadly, zřejmě by byl dále problém sestavit jasnou středopravou nebo středolevou vládu, ty rozdíly mezi jednotlivými stranami se pohybují nějakým způsobem, ale obecně je země rozdělená do dvou bloků. Předčasné volby by pro Benjamina Netanjahua mohly znamenat prodloužení vládnutí, protože on je mistr v sestavování vlád, vyšachovávání konkurentů. Takže předčasné volby by mohly být pro něj dalším krokem, jak si své vládnutí prodloužit a jak čelit soudním stáním,“ dodal Pojar.