Moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová s kolegy z ČT připravila reportáž o tom, jak Rusové prchají do Česka, aby nemuseli válčit na Ukrajině, a Češi naopak spěchají bránícím se Ukrajincům na pomoc.

Český dobrovolník bojující na straně Ukrajiny, který před kamerami vystupuje jako Taylor, na Ukrajině zatím prožil asi 4 měsíce. Od dubna do srpna. A v říjnu se tam opět vrací. Vrací se mezi létající dělostřelecké granáty, střepiny létající v povětří, vrací se do světa, kde může člověk velmi rychle přijít o život.

„Tam těch situací, kdy člověk může přijít o život, objektivně je strašně moc a hrozně rychle si na to musíte zvyknout, protože když si na to nezvyknete, tak tam nemůžete být,“ pravil na kameru.

Následoval záběr, na kterém se Tylor blíží k jedné z fontových linií, dělostřelecká palba se ozývá velmi blízko a Taylor k tomu poznamenává: „Vypadá to, že začala nějaká malá noční hudba na ruský způsob.“

Prý pomáhá cvičit ukrajinské vojáky a na Ukrajině ošetřuje raněné. Nejhůř nese, když se po měsíci vrátí k jednotce, u které působil dřív a zjistí, kolik jeho někdejších kolegů ve zbrani už není mezi živými. Ukrajinská armáda sice vytlačuje ruské okupanty ze svého území, ale za tyto úspěchy platí životy svých lidí.

„Za každý kilometr postupu je zaplaceno krví a to nejen tou aktuální, to znamená, že tam spousty vojáků umírají, nebo jsou zranění, což aktuálně způsobuje omezení bojeschopnosti těch útvarů, ale taky to, že ti lidé, kteří tam teď bojují a utrpí nějaké zranění, tak si ponesou obrovské spousty následků po válce,“ upozornil Taylor.

„Ale určitě půjdeme znovu. Pro nás to neskončilo,“ dodal.

ČT vedle rozhovoru s českým dobrovolníkem Taylorem natočila také rozhovor se čtyřiatřicetiletým Rusem Andrejem Merkelovem, který utekl do Prahy přes Finsko, aby se vyhnul nutnému nástupu do bojů na Ukrajině. Ruský prezident Vladimir Putin před časem vyhlásil částečnou mobilizaci ruských mužů.

„I kdyby mi to řekli, tak za žádnou cenu bojovat nepůjdu. V krajním případě půjdu do vězení, ale bojovat opravdu nikam nepůjdu, proto není v jejich zájmu mě kamkoliv brát,“ prohlásil Merkelov.

Vedle dobrovolníků jako je Taylor, pomoc Ukrajincům organizuje také řada Čechů, kteří se snaží na místo dostat potraviny, dámské vložky a řadu dalších věcí. Jednou z žen, která takovou pomoc organizuje, je i dokumentaristka Markéta Oddfish Nešlehová. Ta Českému rozhlasu prozradila, že na počátku ruského vpádu na Ukrajinu, v únoru a v březnu, byla ochota lidí pomáhat Ukrajině mnohem větší.

Jednou prý na Ukrajinu vyrazila s humanitární pomocí i osobně, aby zaznamenala hrůzy války, a na dům si s manželem vyvěsily ukrajinskou vlajku, aby vyjádřili napadené zemi podporu, ale jak jde čas, zjišťuje, že jí dochází finanční prostředky na výpravu další pomoci do válkou zkoušené země.

Jednou k nim prý přišel soused a při pohledu na ukrajinskou vlajku na domě spustil bandurskou.

„Tak si představ, stavoval se tady soused pro ten pytel s lepidlem a říká ‚co ta ukrajinská vlajka?‘, tak jsem mu to vysvětloval, že máš tu neziskovku a pomáháš a on spustil ‚říkal kolega v práci, že vám tady přeskočí ten plot a zapálí ji‘. A já jsem mu říkal ,proč, vždyť je válka'. A on zase spustil ‚podívej se, jak to tady vypadá, celá Evropa je roze**aná a za všechno můžou Ukrajinci‘. Tak jsem mu řekl, že já jsem stará stanová kůže a moc dobře vím, že z Ruska nikdy nevylezlo nic dobrýho,“ vypravoval manžel dokumentaristky.

Vlajku prý nakonec nesundali, ale dokumentaristka se cítí unavená a má pocit, že už nemá tolik síly pomáhat.

„Chápu to, lidé jsou frustrovaní a aby neexplodovali, tak potřebují nějakého jasného nepřítele: Romy, uprchlíky, roušky, očkování, Ukrajinu,“ poznamenala dokumentaristka.