V té první Kociánová s Neffem diskutovali o svobodě slova a spisovatel si mimo jiné všiml, že Facebook provádí cenzuru spíše ve prospěch levice, která je dnes mnohem agresivnější. Pak se zamyslel nad tím, že dnes je módní image soucitného a pokrokářského člověka, který vypadá, že chce naslouchat všem populárním utlačovaným. Podle Neffa je to určitý druh egoismu, že si člověk chce dopřávat pocit, že stojí na straně dobra.

Málokdo si přitom všimne, že ono „dobro“ se pomalu stává jediným tolerovaným názorem. Podle Neffa to vychází z podstaty toho „dobra“ a ukázal to na příkladu migrace. „když řeknete: „Ať tito lidé zůstanou na svém místě a nelezou do gumových člunů, ať je nikdo neloví a tak dále“, tak vám musí trošku trnout na zádech. Takže je daleko snadnější říct: „Ať sem všichni přijdou a my to zvládneme.“ To je daleko snadnější – a najednou jste svatá a máte příjemný pocit, že jste na správné straně. Takhle to funguje“.

Lidé se opájejí vlastním dobrem. On sám prý jako mladý často přemýšlel, proč za První republiky byla taková síla levice v kulturní obci. Jenže tehdy někteří lidé skutečně měli hlad, neměli kde bydlet. A těm dala levice perspektivu lepšího života. Dnes podle něj tato levicová nabídka spočívá v tom, že vám dá pocit, že vy jste ten dobrý a stojíte na straně, která pomáhá. A kdo s tím nesouhlasí, to je ten špatný.

Funguje přitom i faktor kolektivu, ve kterém se o správním postoji navzájem ujišťujete, protože to je ještě hezčí pocit.

CELÝ ROZHOVOR ZDE

Navíc do toho podle Neffa vstupuje faktor generační změny. „To, co se děje, vychází také z tohoto: co vlastně ví generace třicátníků, kteří dnes přicházejí ke slovu, o komunismu? Vůbec nic. A čtyřicátník? Když padnul komunismus, bylo mu deset, takže ví pentli. Padesátníkovi bylo dvacet, ale je potřeba podotknout, že posledních 5 let komunismu už nebylo tím „správným“ komunismem, ten už byl v rozvratu, byl zde Gorbačov, promítaly se zde americké filmy, lidé začali jezdit ven a tak dále,“ vysvětluje. Takže motorem doby jsou lidé, kteří už tu zkušenost ztratili. A navíc vyrůstali v relativně blahobytných časech.

Na druhou stranu dodává, že ve společnosti to vždy bylo tak, že starší generace propagovala řád, zatímco ta mladší tlačila na změny. Jediná otázka je, zda systém ten tlak na změny ustojí ekonomicky a nezhroutí se z nich. Jestli si na univerzitě v Berkeley partička studentů za zdmi campusu hraje na 36 pohlaví je celkem jedno, ale když environmentalismus ohrožuje celkou energetiku a průmysl, jako se to začíná dít v Německu, tak už jde do tuhého.

Třeba „alternativní zdroje energie“ podle něj v podstatě neexistují, jedná se jen o jakési „hokusy pokusy“ v menším měřítku. Představa, že by na nich měla být závislá celá energetická soustava, je podle Neffa šílená.

Navíc tato rozhodnutí vznikají podle Neffa často velmi podivně. „Vždyť si vezměte, že rozhodnutí o zrušení atomových elektráren v Německu vzniklo tím, že v Japonsku vybuchla Fukušima. Což mně přijde jako něco naprosto absurdního, protože v Japonsku měli zřejmě Fukušimu nevhodně postavenou, došlo ke zcela výjimečné situaci – a každá technologie má svá rizika,“ vysvětloval. Odpůrci jádra mají podle něj v zásadě jen tři argumenty. Fukušimu, kde se spojily zcela mimořádné podmínky, Černobyl, který podle Neffa vznikl „čistě blbostí lemplů, kteří byli u toho stroje“ a americkou Three Mile Island. A z toho odvozují zákaz celého odvětví.