V pozadí ukrajinské krize dochází podle Katze k revizi druhé světové války. „Východoevropané kolaborující s Hitlerem jsou líčeni jako hrdinové v boji proti sovětským bolševikům a americká veřejnost nemá možnost rozpoznat, jaká je realita,“ tvrdí jidišský učenec a bývalý profesor historie na univerzitě ve Vilniusu Dovid Katz. Rodák z New Yorku se dlouhodobě specializuje na ochranu lidských práv a současné dědictví holokaustu v Pobaltí. Mimo jiné také spravuje server DefendingHistory.com a publikuje studie a knihy se zaměřením právě na holokaust.

Kdo je Dovid Katz? Podívejte se.

„Budou tedy Spojené státy ve snaze vylíčit Rusko jako největší zlo podporovat i nadále hitlerismus? Americké ministerstvo zahraničí spustilo dokonalou PR kampaň, kterou není radno kritizovat. Bylo velmi znepokojující vidět senátora Johna McCaina, který v prosinci loňského roku veřejně vychvaloval vůdce ukrajinské krajní pravice, mezi něž mimo jiné patří i antisemitská a profašistická strana Svoboda. Stejně tak jsme se dozvěděli o neonacistických symbolech, které se staly součástí tzv. demokratické revoluce, jež byla spuštěna na Majdanu. Jako jedno z mála západních médií o tom informovali na BBC Newsnight," zmiňuje Katz.

Nejvíce šokující na tom všem podle názoru Katze bylo, jakým způsobem se k veřejné diskuzi postavila západní média. „Jakoby vůči zmínkám o přítomnosti krajní pravice na Ukrajině vystavěla neprostupnou zeď. Jasně viditelné to bylo v The New York Times, kde byl například publikován komentář od kandidátky na prezidentský úřad Ukrajiny Julije Tymošenko. Ta v něm citovala část Churchillova dopisu adresovaném Rooseveltovi a vychvalovala americkou demokracii," píše Katz.

„Ta samá Tymošenko obdivující `skutečnou demokracii` přitom krátce před tím vyzývala ke genocidě etnických Rusů žijících na Ukrajině. Jako premiérka země před několika lety rovněž veřejně adorovala bývalého vůdce ukrajinských fašistů Stepana Banderu, jehož organizace pronásledovala desítky tisíc polských a židovských civilistů pro jejich etnický původ. Banderovci chtěli po vzoru fašistického Německa vybudovat z Ukrajiny rasově čistý stát," připomíná Kath. 

V poslední dnech však podle Katze začínají i do západních médií probleskovat zajímavé informace. „V sobotním vydání The New York Times se např. objevila zmínka, byť drobná a nepříliš zvýrazněná, o tom, že jedna z kyjevských milicí vyvěsila nad dobytou vesnicí Marinka symbol svastiky. V konstrastu s tím přinesl britský středopravicový deník Daily Telegraph obsáhlou reportáž, ve které informoval své čtenáře o zapojení neonacistické brigády do bojů proti ruským separatistům. A to s oficiálním posvěcením Kyjeva," odhaluje Katz. 

„Tyto a podobné informace konečně směřují k jádru věci a mohou pomoci čtenářům na Západě a především v USA otevřít očti. Putin totiž není přes svůj zřejmý sklon k autoritářství a revanšismu přičinou probíhající občanské války na Ukrajině. Byť se samozřejmě snaží nastalé situace využít ve svůj prospěch. Hlavním důvodem ukrajinského konfliktu je ovšem pnutí mezi východem a západem země, tedy mezi západními nacionalisty a rusky mluvícím východem," uvažuje Katz. 

„Každý, kdo někdy cestoval po východní Ukrajině, vám přitom může říci, že tamější ruská menšina by raději byla součástí západní Evropy než současného Ruska. Ptáte se tedy, kde je problém? Problém je v tom, že tito etničtí Rusové ale na druhou stranu nechtějí žít v ultranacionalistickém státě, který je bojovně naladěn proto všemu ruskému a jehož jediným cílem je zbavit zemi Rusů. Proto dnes i tito Rusové, kteří před tím nebyli nijak horlivými fanoušky Putinova režimu, raději dávají přednost Rusku," konstatuje Katz. 

„Nelze samozřejmě říci, že by všichni nacionalisté ze západní Ukrajiny byli fašisté. To jistě ne. Jsou tady ale dva charakteristické problémy, které se skrývají pod antiruským směřováním východní Evropy. První z nich je smířlivý pohled na nacistické symboly a ideologii jako takovou, která je součástí veřejného mainstreamu. Týká se to především Pobaltí, kde požívají bývalí členové Waffen SS divizí značné úcty. V Litvě dokonce stát finančně podporuje muzeum Litevské aktivistické fronty (LAH), jež rozpoutala holokaust v zemi ještě před příchodem německých vojáků," přináší Katz zajímavé informace.

Celý článek v angličtině najdete ZDE.

„Druhým a závažnějším problémem je samotná historie bývalých zemí Sovětského svazu v tomto regionu. Tam můžeme najít hlavní přičiny současného pnutí," má jasno Katz. 

„Zatímco na Západě je druhá světová válka součástí již uzavřené historie, ve východní Evropě tomu tak zdaleka není. V Lotyšsku, Litvě, Estonsku, ale i v Chorvatsku či Rumunsku můžeme pozorovat snahy státních institucí zakrývat vlastní fašisticou minulost a podíl na holokaustu statečným bojem proti bolševickému Sovětskému svazu. Hlavním dokumentem těchto revizionistických snah je tzv. Pražská deklarace z roku 2008, o které drtivá většina Američanů jistě nikdy neslyšela. Minimálně pětkrát se v ní vyskytuje slovo `stejný`, když se mluví o obětech nacistického a sovětského režimu," popisuje Katz ve zkratce tento důležitý dokument. 

„Snaha postavit Stalinův a Hitlerův režim na stejnou úroveň přitom neodpovídá realitě. Až příliš často se ve východní Evropě projevují tendence ospravedlnit jasné nacistické postoje oním statečným bojem proti Sovětům. Už se jaksi zapomíná na to, že Sověti reprezentovali jedinou skutečnou sílu, která východní Evropu pomohla zbavit Hitlera. Kdyby sovětští vojáci za cenu obrovských ztrát na životech nespustili na jaře 1944 ofenzivu proti německé armádě, nikdy by nemohlo dojít k dnes tolik oslavovanému dni D, tedy k vylodění spojeneckých vojsk v Normandii," vrací se Katz do historie. 

„Ať už mluvíme o bývalých fašistických vůdcích Horthym z Maďarska, Ustašovi z Chorvatska či Waffen SS divizích v Lotyšku a Estonsku, vždy bychom měli zdůrazňovat, že jejich pohled na svět byl v naprostém protikladu s hodnotami, které vyznává dnešní Evropská unie a NATO. Proto je naprosto nemístné, aby tyto západní organizace tolerovaly jasné fašistické tendence v zemích spojenců, či snad přímo příznivce této zhoubné ideologie finančně a morálně podporovaly. A to jenom proto, že společně sdílejí nepřátelství vůči Rusku," kritizuje přístup Západu Katz. 

„Pokud v tom Západ hodlá přesto pokračovat, hanobí tím památku na miliony umučených příslušníků národních menšin, kteří se provinili jediným – neměli správný rasový původ. V tétou souvislosti je třeba zmínit, že Pobaltí, Chorvatsko i Rumunsko se mohou pochlubit mnoha doposud žijícími jedinci, kteří se za druhé světové války zachovali jako skuteční hrdinové. A nemuseli se přitom přidávat na stranu žádného zla. Byli to často zcela obyčejní lidé, kteří riskovali své životy, aby pomohli zachránit životy druhých," připomíná Katz. 

„Pomyslým vrcholem revizionalistického trendu v Pobaltí je rok 2012, kdy tamější vláda financovala návrat ostatků loutkového premiéra Juozase Ambrazevičiuse Brazaitise. Ten přitom za druhé světové války osobně podepsal první nacistické dokumenty požadující odchod osob židovské národnosti žijících v Kaunasu do koncentračních táborů. Fakticky tak nad nimi podepsal rozsudek smrti. Místo, aby proti tomuto kroku americká ambasáda v zemi před dvěma lety protestovala, pomáhala jako kamufláž zorganizovat sympozium o druhé světové válce a holokaustu," vyjadřuje se Katz opět velmi kriticky. 

„Kolují zvěsti o tom, že Obamova administrativa se snaží prostřednictvím ostře protiruského přístupu ukázat své svaly a umlčet tak kritiky svých neúspěšných misí v Iráku, Sýrii či Libyi. Ke slovu se tak dostávají váleční jestřábi typu náměstkyně ministra zahraničí Victorie Nuland, která je známá svým výrokem Fuck EU a vyhroceným postojem vůči Rusku. Budoucnost Ukrajiny přitom nemůže být v NATO. To by pro Rusko představovalo příliš velké ponížení. Při hledání optimálního řešení současné situace je třeba brát v úvahu, že na Ukrajině žije početná ruská menšina, která nehodlá žít v šovinistickém státě nerespektujícím její práva," je přesvědčen Katz. 

Návrat ke studené válce a uvažování ve smyslu, že Západ představuje neskonalé dobro a Východ zase krystalické zlo, je nadále neudržitelné. Spojené státy a Ruskou mohou v tandemu společně bojovat proti revizionistickým snahám ve východní Evropě. To by je mohlo pro začátek stmelit a snad časem posunout blíže ke smíření, přeje si v závěru svého textu Katz.