Úvodem se Prymula vyjádřil k protilátkám, zda jsou důkazem bezinfekčnosti, nebo ne. Sám Prymula se vyjadřuje pro uznávání protilátek. „Myslím, že je to základní princip imunologie, kdy protilátková imunita nás chrání proti infekčním chorobám a my ji používáme jako určitý korelát, kdy nevyšetřujeme určitou imunitu, ale vyšetřujeme právě tu imunitu protilátkovou, protože je to mnohem jednodušší,“ sdělil Prymula. Podle něj je to jakýsi marker, známka toho, že daný člověk zareagoval a že bude mít protilátky a buněčnou imunitu. 

Kdo by měl podle něho mít rozhodující slovo z odborného pohledu? „Myslím si, že to jsou imunologové, a imunologická společnost teď připravuje stanovisko, které podle mého podpoří sledování protilátek. Vidíme, že i ve Velké Británii v tuto chvíli dochází k určité změně a že protilátky budou brány v potaz,“ podotkl Prymula, jenž se však na stanovisku nepodílí. 

Podle Prymuly by se pak měla uznávat hodnota 200 jednotek protilátek. „Vycházím z prací, které byly publikovány v časopise Nature, které ukazují shlukové korelace mezi virus neutralizačními protilátkami a schopností neonemocnět opakovaně, protože se dělaly analýzy u osob, které opakovaně onemocněly po prodělání onemocnění, a tady byly skutečně jasné korelace. To znamená, že to je odhadovaná hodnota. Přesnou hladinu nikdo neví,“ zmínil. 

„To, že chceme uznávat protilátky, neznamená, že chceme, aby se lidé testovali na protilátky nějakým frekventním způsobem. Obecně u žádné nemoci neděláme to, že bychom testovali protilátky předtím, než očkujeme. Ale pokud tady přijde člověk, který už má vysokou hladinu protilátek, tak je nesmyslné mu tvrdit, že není chráněn, protože on s vysokou mírou pravděpodobnosti chráněn je,“ dodal Prymula. To, jak dlouho by „protilátky měly platit“, je podle jeho slov diskutabilní záležitost.