Strauss za druhé války v bojích ve Francii působil jako zdravotník motorizovaného praporu Československé samostatné obrněné brigády. Českoslovenští vojáci se u přístavu Dunkerque podíleli na bojích proti obklíčeným německým jednotkám.

Po válce byl Strauss demobilizován, dokončil vysokou školu a stal se lékařem. Později působil v Praze jako vedoucí virologického oddělení Státního zdravotnického ústavu. V letech 1975 a 1976 pracoval na projektu Světové zdravotnické organizace, při kterém byly děti v Keni očkovány proti spalničkám. V roce 1983 obdržel státní cenu za eliminaci spalniček v Československu.