Česko už loni na jaře přijalo zákon, který v případě brexitu bez dohody zaručuje do konce letoška lidem z Británie stejné zacházení jako ostatním lidem z EU. Mají stejné postavení jako Češi a Češky. Další vývoj bude záviset na výsledku vyjednávání.

Na konci loňska podle údajů Ministerstva vnitra žilo v Česku 8332 lidí z Británie. Trvalý pobyt v zemi mělo 2666 z nich. V červnu 2016 v ČR bydlelo 6111 Britů a Britek, z nich natrvalo 1716.

Počet lidí z Británie, kteří v Česku pobývají, se tak zvedl o třetinu. Těch, kteří si ČR zvolili za svůj trvalý domov, ale přibylo o víc než polovinu. V Česku přibývá také Francouzů či Němců. Jejich počty ale rostou pomaleji a menší podíl z nich má v ČR trvalý pobyt.

Podle údajů Úřadu práce je v Česku také více britských zaměstnanců. V červnu 2016 jich úředníci evidovali 3277, na konci loňska 4464. Po brexitovém referendu počet mírně kolísal. Od jara 2017 se pak zvedá.

Lidé z Británie tvoří jen zlomek zahraniční pracovní síly v Česku. Představují asi procento pracovníků, kteří pocházejí z EU, a zhruba 0,7 procenta všech zaměstnanců z ciziny. Důvodem většího zájmu o ČR z posledních let může být nejen dobrá ekonomická kondice země a životní podmínky, ale také místní rozrůstající se anglicky mluvící komunita.

Britům do konce roku k pobytu v ČR stačí občanský průkaz či pas. Pokud chtějí zůstat déle než 30 dní, měli by zajít na cizineckou policii a splnit ohlašovací povinnost. Při delším pobytu pak mohou požádat o přechodné či trvalé povolení. Záleží ale jen na nich, jestli to udělají.

Trvalý pobyt se uděluje po pěti letech života v Česku. Členové rodin Britů, pokud jsou to euroobčané, pak trvalý pobyt dostávali už po dvou letech. Povolení k přechodnému pobytu je možné získat, pokud je člověk v Česku déle než tři měsíce.

Cizinci ze zemí mimo dosavadní osmadvacítku potřebují k pobytu a práci povolení. Po příjezdu do ČR se musí do tří dnů hlásit cizinecké policii. O povolení k trvalému pobytu mohou žádat také po pěti letech života v ČR, musí ale složit zkoušku z češtiny, mít bydlení a dost peněz na živobytí. Veřejné zdravotní pojištění mohou lidé ze států mimo EU získat jen za určitých podmínek, jinak se musí pojistit u komerčních pojišťoven. Ty pak hradí pouze vybranou péči. Také sociální pomoc a podporu dostanou občané z takzvaných třetích zemí pouze za určitých okolností.